Fejetony Evy Kadlčákové

Eva Kadlčáková: Čas na sny

Fejetony Evy Kadlčákové

Eva Kadlčáková: Čas na sny
Vzdušné zámky

České Budějovice

Seděl u stolu a psal. Psal povídku. Ťukal do klávesnice jako datel, neovládal prstoklad. Občas se po mně otáčel, to když jsem se smála. Směla jsem mu koukat přes rameno a „mít komentáře“. Taky se usmíval. Věděla jsem přesně, co cítí: radost psát, vytvářet příběhy, konstruovat věty. Konstruovat věty hezky. Šibalsky jsme na sebe pomrkávali. A jediné, co nám kazilo společné štěstí, bylo tikání hodin. Školou povinní kluci by měli chodit včas spát. Mému synovi bylo třináct. A jeho povídka byla báječná.