396. schůzka: První, prostřední i poslední věci člověka (2. zastavení uprostřed toku času)

Na tapiserii jsou vyobrazená nejen bájná zvířata, andělé, biblické mužské postavy, ale i reálné osobnosti té doby | Foto: Marie Sýkorová, Český rozhlas

„A ještě ti musím toto vypsati, jak Anička opět se mi velmi přepadla, ač přece veselá jest, než naději se, že ty zoubky míti bude, neb ještě stále žádného nemá.“ Pokud se pamatuji, opustili jsme minule malého človíčka, opatřeného plenkami a cumlíkem, namočeným do makového odvaru. „A hle, on se nám již prořezává zoubek!“