299. schůzka: S Římany věřím, s Čechy držím, s bratřími umírám

středověk | Fotobanka Pixabay

Na výpravě historií zemí Koruny české jsme narazili na pozoruhodný rod a ještě pozoruhodnější postavu z tohoto rodu, mající měl ve svém znaku hlavu jistého zvířete. Na rozdíl od všech těch Jenštejnů, Švihovských, Kolovratů, Kaplířů, Roupovských a Ludanických, jejichž erby se honosily nejrůznějšími ptáky, neměli tito páni v erbu nic menšího než zubra, svého času nejmohutnějšího evropského savce. Byl tam na místě. Jejich rod se stával stejně silným jako onen přežvýkavec.