Ranní úvaha
Lidé jako my
Ranní úvaha
Lidé jako my
Vltava
V Auschwitz, kam jezdíme každý podzim s našimi mediky, se člověk nakloní do propastí lidské duše jak do zrcadla v temnotě a uvědomí si, čeho jsem já, člověk, čeho jsem schopen. Krom hrůzy z toho, co se stalo obětem, člověka v Auschwitz naplno zachvátí jiná hrůza, větší. Šílený děs z toho, že jsem mohl být nikoli mezi obětmi, nýbrž mezi katy, že v možnostech člověka, tedy i v mých, něco takového je a že pokud víme z historických pramenů, vykonavatelé nebyli ani sadisté, ani psychopati, jen lidé, kteří dostali rozkazy a plnili svůj úkol. V případě lékařů to bylo mnohem horší. Ti žádné rozkazy nedostávali, ti si výzkumné úkoly stanovovali sami.
