Ranní úvaha

Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky

Ranní úvaha

Jan Bělíček: Slovenský literární konflikt a vhodné čtení pro středoškoláky
první láska, partneři, vztah

Vltava

Do začátku letošního léta se jednalo o „pouhý“ nadprůměrný literární debut mladé slovenské spisovatelky Nicol Hochholczerové. Prózu Táto izba sa nedá zjesť do té doby zaregistrovali a oceňovali především literární znalci a přitahovala pozornost, které se experimentálním prozaickým textům začínajících autorů a autorek běžně dostává.
Jan Bělíček

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Do začátku letošního léta se jednalo o v uvozovkách pouhý nadprůměrný literární debut mladé slovenské spisovatelky Nikol hoch Holzerové. Prózu tato jizba s nedávno sjezd do té doby zaregistrovali a oceňovali především literární znalci a přitahovala pozornost, které se v experimentálním prozaickým textům začínajících autorů a autorek běžně dostává knihu. Nejprve odborná porota nominovala mezi desítku nejlepších beletristických děl minulého roku v prestižní literární ceně a na soft Litera. Ten skutečný poprask ale nastal až v momentě, kdy byla kniha vybrána také do ceny René, jejíž porotu tvoří vybraní studenti středních škol. Cena je koncipovaná jako projekt mající rozvíjet čtenářské návyky nejmladších generací. Proč by to měl být problém? Strhla se totiž debata kolem toho, jestli je próza Nikol hoch Holzerové vhodná pro středoškolské čtenářstvo. Literárně vynalézaví fragmentární text totiž popisuje vztah třináctileté dívky Terezy s takřka padesátiletým učitelem výtvarné výchovy a otevírá celou řadu tabuizovaných a nepříjemných témat, s nimiž není lehké se konfrontovat. Na Slovensku se díky této knize rozhořela debata o tom, jestli je tamější školství připravené podobná témata citlivě a ne zraňujícím způsobem probírat na středoškolské úrovni. Jasnou odpověď zatím slovenská veřejnost nenašla. Z prózy, ta to i s basa nedá. Sjezd se ovšem mezitím stala opravdová literární událost. Nejprodávanější a nejdiskutovanější titul posledních měsíců. Nedávno se objevilo hned několik knižních titulů diskutujících problematické nebo vyloženě predátorské chování dospělých vůči nezletilým. U nás můžeme vzpomenout třeba knihu poupátka Hany Lehečkové o zneužívání dívek v dramatickém kroužku na malém městě a autobiografickou knihu svolení o svém dramatickém vztahu se spisovatelem Gabrielem Mac Neffem napsala v roce 2020 i francouzská spisovatelka Vanessa Springera. Nikol hoch Polcerová přichází se svou debutovou knihou. Právě do tohoto kontextu, ale zároveň téma zpracovává úplně jiným stylem. Zneklidňujícím způsobem rozleptává hranice mezi obětí a viníkem, láskou a toxickým vztahem. Čtenářům ani sama sobě v tomto příběhu nic neulehčuje. Vyprávění začíná cudně, s odstupem a v rytmu vzájemného oťukávání se mladičké studentky a pozapomenutého a naslouchajícího učitele umělce. Jemu se odcizila dcera a zemřela mu manželka. Ona zase marně hledá jakoukoliv cestu ke svým rodičům. Interakce obou hlavních protagonistů s okolním světem jsou vesměs lopotné, neobratné a zraňující. Oběma začíná být dobře až ve vzájemném kontaktu. Ten není od začátku sexuální, ona mu vyká a uctívá jeho vytříbený umělecký vkus. On v ní vidí dostupnější verzi své dcery, s níž mu nedělá problém komunikovat. Postupně ovšem mezi oběma mizí bariéry, úcta i vykání a do jejich vztahu vniká sexuální napětí a intimita. Styl Nikol Holzerové dokáže toto všechno zpřítomnit v několika málo dobře mířených větách, nichž neztrácí nic z komplikovanosti vzájemného vztahu, ale které si zároveň udržují nadhled, cynismus, humor, ale i drsnou a efektní zkratku pro bolestivé a komplikované prožitky. Na první pohled působí kniha jako sbírka básní v próze, ve skutečnosti jde však o prózu vystavěnou na sledu čert několika situací, v nichž se na relativně malém prostoru vykresluje a zachycuje mnohem obsáhlejší děj než v jiných, mnohem dalších českých a slovenských prózách. Mladičká Tereza vzhlíží ke zkušenějšímu, citlivému a ohleduplnému Ivanovi, který na rozdíl od jiných lidí v jejím životě nemá problém vyjádřit i city a náklonnost. Ukazuje se, že dospívající duši tomu, že ke spokojenosti a pocitu vlastní důležitosti často stačit. Zvlášť pokud od svého bezprostředního okolí nasává jen chlad, nezájem či dojem, že je ostatním jen na obtíž. Tereza ale zároveň dospívá, emancipuje se, odhaluje Ivanovu slabost a nedokonalost a hledá jiné vztahy a kontakty. Kniha tato i s basa nedá sjezd Nikol hoch Olmerové zkrátka tak trochu paradoxně působí jako komplexní a zároveň torzovitý portrét jednoho velmi nezvyklého vztahu dvou lidí ve zcela nesouměřitelné postavení. A tento pozoruhodný text podle všeho nebude kolovat jen mezi slovenskými čtenáři. Na českém překladu se údajně už pracuje.

Ostatní také poslouchají