Prolomit vlny

Více demokracie, méně klidu na práci. Studentské stávky za klima ukazují správné fungování univerzit

Prolomit vlny

Více demokracie, méně klidu na práci. Studentské stávky za klima ukazují správné fungování univerzit
Stávka za klima

Radio Wave

Před 17. listopadem se na univerzitách rozbíhají okupační stávky a další protestní akce nejen za klima. Jejich ohlášení vyvolalo na sociálních sítích bouřlivou diskusi, která ukazuje, že značná část české veřejnosti má velmi omezený pohled na smysl vysokoškolského studia i samotných univerzit.
Matouš Hrdina

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Prolomit vlny glosář Radia Wave rádiových.

  • Prolomit veliký glosář Radia Wave.

  • Před 17. listopadem se na univerzitách rozbíhají okupační stávky a další protestní akce nejen za klima. Jejich ohlášení vyvolalo na sociálních sítích bouřlivou diskusi. Ta ukazuje, že značná část české veřejnosti má velmi omezený pohled na smysl vysokoškolského studia i samotných univerzit. Studenti mají studovat, a nikoliv stávkovat. Když stávkují a nestudují, jsou zjevně líní a nechce se jim učit. A navíc plýtvají veřejnými penězi. Asi tak by se daly shrnout nejčastější kritické reakce na stávky, které tento týden na popud iniciativy univerzity za klima probíhají na řadě fakult v Praze, Brně i dalších městech. Některým kritikům nevoní ani motivy a požadavky stávkujících, v tomto případě tlak na klimatickou odpovědnost univerzity, vlády, ale mimo jiné i lepší ohodnocení doktorandů i zaměstnanců. V jiným vadí už samotný fakt, že se studenti do nějaké stávky vůbec pouštějí bez ohledu na to, jestli požadují zelenější univerzity anebo třeba víc přednášek o háčkování. Není náhodou, že se představa potřebují klid na studium podezřele podobá nechvalně známému normalizačnímu argumentu klid na práci. Odhaluje totiž, jak moc jsme univerzity přestali vnímat jako svébytná střediska vzdělanosti a klíčové pilíře občanské společnosti. Namísto toho je chápeme jen jako poskytovatele služeb. Stejný osud ostatně potkal i řadu jiných společenských institucí. Projevilo se to už před stávkami. Poté, co se v návaznosti na návrh z dílny Národní ekonomické rady vlády začalo debatovat o školném. Velká část veřejnosti vysoké školy je zjevně považuje jen za přípravky na budoucí lukrativní zaměstnání. V této logice je pak přirozené, aby student tuto službu co nejvíce zužitkoval, tedy nestávkoval, nestudoval nějaký v uvozovkách zbytečný obor s malou vidinou budoucího zisku a případně si za to dokonce platil. Už za pandemických lockdownů se navíc ukázalo, že za nepodstatnou je vnímána i fyzická existence univerzit. Frustraci studentů z on-line výuky přitom většina veřejnosti i politiků ignorovala. Pravda je ale jinde univerzity nefungují jako kadeřnictví nebo samoobsluha. Jejich primárním účelem je uchovávání a rozvoj vzdělanosti a vědeckého poznání bez ohledu na budoucí profit absolventů. Kromě toho tradičně byly a jsou středisky demokratické diskuse a k tomu nutně patří i to, že je netvoří jen anonymní budovy plné státních zaměstnanců, o řízené ministerskými úředníky, ale vytvářejí se zespodu a zevnitř prostřednictvím studentů a vyučujících. Jinými slovy, akademická obec není jen prázdná fráze, ale zásadní koncept, který vystihuje, co vlastně tvoří a řídí, nebo by alespoň mělo. Univerzity, protesty, stávky a další akce jsou pak přirozenou součástí sebe vytváření univerzit. Docházet jednou za pár let k volbám je jen malá část skutečné demokracie. A stejně tak je docházení na přednášky jen dílčí část i skutečného vzdělávání a univerzitního života univerzity lze chápat i jako jakási trenažéry či inkubátory demokracie. Bylo by tedy spíše podivné, kdyby si studenti nekladli požadavky a nepokoušeli se o fungování svých škol aktivně spolurozhodovat, popřípadě je sami spoluvytvářet. Oni sami jsou totiž součástí univerzity. Vzhledem k omezené délce studia navíc jen těžko mohou čekat na to, kdy a zda vůbec dojde k nějakým institucionálními změnám shora. Okupace a přespávání v posluchárnách navíc velmi dobře ukazují, že akademická obec není je nějaký abstraktní koncept, ale skuteční lidé ve skutečném prostoru. Není náhodou, že přesně před 10 lety to řada studentů poprvé pochopila při protestech proti tehdejším asociálním reformám a pokusech o zavádění školného ze strany neslavné Nečasovy vlády. K novým stávkám a demonstracím ostatně dochází zrovna v současné situaci, která se v tehdejší velmi podobá. Univerzity, tedy o neživé komunity studentů a akademických pracovníků byly vždy mezi prvními sektory společnosti požadujícími řešení palčivých problémů a systémové politické změny. Současné stávky jsou projevem jejich normálního a správného fungování. A pokud už tu je nějaký důvod ke znepokojení a kritice, je to spíš otázka, proč požadavky současné stávky nenacházejí větší odezvu v politice či médiích a proč se nestávkuje i jinde. Pro Radio Wave Matouš Hrdina.

Více z pořadu

Ostatní také poslouchají