Příběhy 20. století

Hrdinové se většinou nevracejí. Příběh Richarda Glazara a dalších lidí, kteří před 80 lety povstali v Treblince

Příběhy 20. století

Plus

„Tam bylo stěží možné něco pociťovat. Jen si představte – pracovat ve dne v noci mezi mrtvými, uprostřed mrtvol. V takovém prostředí zmizí všechny vaše pocity. Všechno ve vás uvnitř zemře, všechno…,“ říká Abraham Bomba z Izraele ve filmu Claude Lanzmanna Šoa (1985). Abraham Bomba byl holič, ve vyhlazovacím táboře Treblinka ho Němci přinutili stříhat vlasy ženám, které šly do plynových komor.
Adam Drda

30. července 2023, 20:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Začínají příběhy 20. století.
Pravidelně v tomto čase se pokoušíme osvětlit známé i zapomenuté události moderní historie. Vyprávíme osudy, na které se zapomnělo nebo se mělo zapomenout. I české dějiny mají své hrdiny a zbabělce, temná období i chvíle velkých činů.
Před 80 lety, přesně druhého srpna 1943, vypukla vzpoura ve vyhlazovacím táboře trhlinka ve východním Polsku. To povstání patří k nejvýznamnějším činům protinacistického židovského odboje. Přežilo je zhruba 60 lidí, z Československa zřejmě jen dva Karel Unger, který zemřel roku 1990 ve Spojených státech, a Richard Glazar, jemuž je věnován dnešní pořad. Když u nás v roce 94 poprvé vyšla Glazunova kniha. Pro Blinka slovo jak z dětské říkanky působila jako zjevení. Jejího autora Richarda Glazara tu kromě přátel znalo jen pár lidí zabývajících se holokaustem a také nevelký počet diváků slavného dokumentárního filmu Claude Landsmann. A šla. První zápisky o vyhlazovacím táboře Trump linka o vzpouře a následném neuvěřitelném útěku do Německa sepsal Richard Glazar hned po válce, ale nebyl o ně zájem. V knize zaznamenává, jak byl tehdy přesvědčený, že každý literát a vydavatel se tématu trať linky ihned chopí. Jenomže narážel na nezájem a odmítavé odpovědi jak že se to tam jmenovalo a kde že to bylo. Kolik? Že tam šlo o transportu od nás z Terezína 10, 12 a kolik jich tam celkem oddělali. Víte, je toho moc a tato historie je nám přece jen trochu vzdálená, napsal Richard Glazar a pokračoval pokaždé při takové odpovědi cítím na jazyku pachuť přiboudlinou z nečistého nápoje. Tak se stalo, že své zápisky použil Richard Glazar teprve roku 1960, kdy se chystal svědčit a potom také několikrát svědčil proti někdejším esesákům. Teprve po dalších mnoha letech napsal svou prózu, jednu z klíčových knih lágrové literatury. Kdo vlastně Richard Glazar byl historik Toman Brod, který přežil Osvětim, vzpomíná.