Říká mu osel. Překlad anglického slova a z by se dal vyřešit peprněji, třeba s odkazem na hýždě. Ale otcovství je pro naše téma důležitější. Britsko-americký spisovatel s indickými kořeny Salman Rushdie k tomuto výrazu došel zkracováním slov se syn, anebo se jen vrah či útočník? Autor, který v srpnu roku 2022 přežil brutální napadení, vydal letos v dubnu útlý svazek s názvem najíst nůž s podtitulem úvahy po pokusu o vraždu. Dvousetstránková kniha vyjde v češtině na podzim péčí nakladatelství Paseka, které se o svého Rushdieho stará léta. Nůž je knížkou pro ty z nás, kteří Rushdieho z toho či onoho důvodu taky považujeme za svého a pokus připravit ho o život, se nás iracionálně dotkl. Člověk ji ale stejně otevírá s obavami. Co nad rámec strašného utrpení se v ní dá vylíčit co jiného než oprávněný vztek na. S takovou nespravedlností v ní může být každý. Přesto přichází s malým zázrakem. Nůž je totiž především knihou o lásce, poslední veliké osudové lásce, kterou spisovatel našel ve své manželce, básnířce lize Ryčl. Griffiths dočetl spisovatelovy paměti, které vydal jako Joseph Anton a zabývá se v nich životem poznamenaným fakt dvou ajatolláha Chomejního nejspíš zažije malý šok. Každý pán, který má od svých vztahů odstup, dokáže chladně pojmenovat, co je pro koho výhodné a kdo komu co dluží. Svou čtvrtou ženu miluje a obdivuje tak hluboce, že žádné úkroky stranou nedělá. I proto jsou jeho vzpomínky na traumatický zážitek. Ten je s prominutím, místy výpravou do řeznictví. Příběhem, který má přesah vraždy. Je dost velkým cynikem na to, aby si ze sebe dokázal udělat legraci. Když leží na pódiu v kaluži krve, zmateně instruuje své záchrance o tom, ve které kapse má klíče a kreditní karty, ví, že je to pitomé, ale zároveň tím dává najevo, že nehodlá umřít. Každý taky pozná, kde jeho zážitek žádný přesah nemá. Nejslabším místem celé story je paradoxně postava vraha mladého muže, kterého z vraždy odmítá jmenovat a v soukromí mu říká osel. Osel má pro útok, který obletěl celý svět, tak pitomé důvody, že neobstojí nejen před každým. Ten už čelil silným protivníkům, ale neobstál by asi ani před průměrným čtenářem. Z mých knih prý osel četli jen pár stránek a viděl pár mých videí na YouTube, konstatuje. Každý překvapený, jak málo někomu stačí k tomu, aby se vrhl ze skály a pokusil se někoho vzít s sebou. Vrah osel by neprošel ani jako literární postava, protože každý dobrý redaktor by s ní autora vyhodil. Člověče, ten tvůj padouch nemůže vraždit jenom proto, že je blb. Toho musí něco pohánět. Nenávist, peníze, vášeň, něco, ale ne. Skutečný osel je hromádkou klišé vraždy. Chvíli zvažuje, že by se s ním sešel, ale pak si to rozmyslí. Něco tak blbého si dovede představit sám. Nejpůsobivějšími pasážemi knihy jsou ovšem Rushdieho úvahy o štěstí. Štěstí je taky jak občas říkáme, pitomé. Píše prý bílým inkoustem. Na bílé stránky, cituje spisovatel jiného spisovatele. Přesto je skutečné elektrizující. Může se skládat z pocitů dobře odvedené práce nebo třeba vědomí, že nás má někdo rád. Můžeme tomu říkat banality, když se budeme chtít ovlivňovat. Salman Rushdie ovšem nos neohrnuje a že opravdu dobře ví, co je neštěstí, tak se mu asi dá věřit.