Francouzský prezident Emmanuel Macron s nečekanými předčasnými volbami rozehrál odvážnou strategickou hru a ta mu vyšla. Pokud cílem bylo to, co předpokládaly komentátoři, tedy odstavit nacionalistické Národní sdružení Marine Le Penové od moci, kterou si začala nárokovat po vyhraných eurovolbách. Byl to risk, protože její strana mohla parlamentní volby vyhrát. Překvapivě zvítězil levicový blok Nová lidová fronta a i Macronova strana získala více, než ukazovaly průzkumy. Prezident teď bude sice na vrcholu moci, protože bude skládat vládu, nebude to ale lehké, zvláště proto, že všechny strany mají různé zájmy a každá si myslí, že vyhrálo volby. Ve francouzské tradici se přitom kompromis moc nenosí. Většinou funguje, vládne jen ten, kdo má majoritu. Jinak bývá parlament poněkud nefunkční, což nepřichází ve šťastnou chvíli. Francie je totiž takovým nemocným mužem Evropy, což je nálepka v poslední době příliš zkratkovitě připisovaná Německu. Minimálně to platí třeba pohledem dluhopisových trhů. V německé státní dluhopisy stále považované za nejbezpečnější v Evropě, začaly francouzským utíkat. Riziková přirážka mezi oběma se zvýšila ze 40 bazických bodů na 60. Rozdíl ve výnosech jde z velké části na vrub dosavadní politické nejistotě a také hospodaření francouzského státu. Ti, že je deficit přes pět % a zadlužení přes 110 % HDP. A obě kategorie jsou skoro dvojnásobné proti tomu, co stanovuje EU. Evropská komise v červnu dokonce zahájila s Francií disciplinární řízení kvůli překračování maastrichtských pravidel. Francie si také vysloužila zhoršení ratingu, tedy hodnocení spolehlivosti země dodržet závazky. A je jedno, že přední francouzští ekonomové již několik let tlačí na rozvolnění přísných maastrichtských kritérií s poukazem, že odrážejí realitu 90. let nikoli komplikovanou současnost. Sever Evropy nesouhlasí, alespoň prozatím. Levicový blok vyhrál francouzské parlamentní volby se sliby všemožných odpustků a dotací voličům. Jenže státní finance potřebují pravý opak. Výsledkem evropského disciplinárního řízení bude jen nějaké správný nařízení, byť třebas nepříjemné. Ale trhy dají Francie účet hned. Pokud úrok na dluhopisech poroste, Francie může lehce spadnou do dluhové spirály, jako se to před dekádou stalo Řecku a spol. Podobně to je s akciemi. Investoři akcie francouzských firem v posledních týdnech nejistoty masivně vyprodávali. Co by Francie potřebovala, jsou reformy vedoucí ke snížení deficitu a dluhu. Jenže povolební karty jsou rozdány. Naopak levicový blok, složený narychlo před volbami ze čtyř nesourodých stran vydal s celou řadou slibů. Jmenujme růst minimální mzdy v přepočtu na 40000 korun, zrušení penzijní reformy a snížení odchodu do důchodu na 60 let, zastropování cen jídla, energii, výstavbu dostupného bydlení, progresivní daně či přísnější ekologickou a rozvolněnější imigrační politiku. Macronovo vítězství ve strategické hře s volbami má tak Rusko sladkou chuť. Na jedné straně posílil domácí pozici, protože pokud by se to počítalo na hlasy stranám přímo. Jeho uskupení vyhrálo volby, zatančili Le Penovou do kouta vstávám a Ole balvan v podobě chatrných veřejných financí země a s pletenec vítězů voleb a tím oslabení pozice v Evropě, protože bude mít domácí starosti a v Evropském parlamentu za Francii zvítězila Le Penová.