Když německý parlament před nějakou dobou definitivně schválil liberálnější pravidla pro držení konopí, řada politiků současné koalice to představovala jako další velký krok směrem k modernizaci země. Přesně v souladu s koaliční smlouvou, která se nese v duchu společenského pokroku. Ve skutečnosti to jsou ovšem právě podobné projekty, které mají u politického spojenectví sociálních demokratů, zelených a liberálů vůbec ještě šanci bez problémů projít. O všem ostatním jsou vedeny sáhodlouhé debaty, dochází k veřejným, k výměnám názorů nebo rovnou vzájemným blokádám. Míra shody tří koaličních partnerů se zdá být každým měsícem menší a menší. Dokonce i v zahraniční politice, zejména pokud jde o postoj k Ukrajině, začínají být rozdíly stále zřetelnější. Jestliže zelení a liberálové prosazují další dodávky zbraní včetně střel s plochou dráhou letu Taurus, přepnuli sociální demokraté již do předvolebního módu a stále častěji mnozí z nich hovoří o nutnosti konflikt na Ukrajině zmrazit. Kancléř Olaf Scholz, jehož úkolem by mělo být držet svou koalici levého středu pohromadě, do sporu většinou nezasahuje. Zpravidla mlčí, jako by se ho to vůbec netýkalo. Také to je jedním z důvodů, proč veřejné renomé jeho vlády neustále klesá a podpora pro jednotlivé vládní strany se snižuje. Nejvíc se to dotýká nejmenšího vládního partnera liberálních svobodných demokratů. V průzkumech se pohybují okolo pěti %. Před časem už ale také byly pod danou značkou, která je předpokladem pro vstup do parlamentu. Koncem loňského roku proto už část strany vyvolala vnitrostranické referendum, zda ve vládě setrvat, či nikoli jasné. Většina nakonec byla pro pokračování koalice. Přesto v rámci strany zůstávají pochybnosti. Stále častěji se proto v některých médiích objevují úvahy, že Šolcova vláda se nejpozději v létě rozpadne. Vycházejí hlavně z očekávaného špatného výsledku při červnových volbách do Evropského parlamentu. Pozornost se upírá hlavně na liberály. Už od chvíle, co vstoupili do této koalice, svým voličům marně vysvětlují, že jsou korektivem, který brání především rozpočtové rozmařilosti obou pravicových partnerů, ale ukazuje se, že to nestačí. Podle nejrůznějších šetření se od nich odvrátilo už 60 % těch, kteří při posledních volbách pro ně hlasovali. Přitom tu existují historické paralely. V roce 982 byli liberálové v podobné situaci vlády se sociálními demokraty a preference jim klesaly podobně jako nyní. I tehdy čelilo Německo ekonomické krizi, dopadu drahých energií. A k tomu všemu ztrácela vláda svůj kompas v zahraničí politice. Tehdejší předseda liberálů, ministr zahraničních věcí Hans-Dietrich Genscher zahájil jeden z nejtroufalejších manévrů v novodobých dějinách. Stupňoval konflikt v koalici a zákulisí připravoval přechod k tehdy opozičním křesťanským demokratům. Stranu pak sice kvůli tomu opustilo pár významných osobností, politicky si však dokázala zajistit přežití na dalších několik desítek let. Jestli bude současné vedení liberálů postupovat podobně, zatím není jasné. Faktem ale je, že ke všem spekulacím o možném předčasném konci koalice nápadně mlčí. Naopak naproti tomu zdůrazňuje, že rozpočet na příští rok musí konečně odstartovat obrat k ekonomickému růstu. I tímto způsobem se dá vyjádřit nedůvěra, že s oběma dosavadními partnery to asi dosáhnout nepůjde.