Volby proběhly, některé výsledky překvapily, ale už si na ně tuzemská scéna zvyklá a skoro už pomalu zapomíná. Přece jen to zase tolik neovlivňuje aktuální mocenské rozložení. Zvolení poslanci už zhruba vědí, co je čeká. Zabydlují se ve svých kancelářích a jednají o svých členství ve frakcích. Na české úrovni. Zbývá už jen nominovat kandidáta na člena Evropské komise za ČR a zbytek už se bude odehrávat v Bruselu a Štrasburku. Na domácí scéně jsou zase jiná témata, přesto jisté poučení z výsledků tu je a někdy ještě mají potenciál překvapit. Když se na ně podíváme z různých úhlů, byla to přece jen lehce přímo v terénu skutečně cennější než sebelepší průzkum. I když nálady voličstva se mohou změnit a nízká volební účast, byť se o ní mluví jako o rekordní, ovlivní závěrečné hodnocení nejvíce samozřejmě zajímá otázka, jak to asi může dopadnout v těch volbách nejdůležitějších, tedy těch do PS, které už budou příští rok zajímavější. Budou ještě jedny volby, které jim budou předcházet. Krajské a senátní. Ty oplývají také nízkou účastí, ale krajské se už blíží celostátní velké politice a bude klíčové, jak se uplatní nové subjekty a jak si budou jednotlivé strany vzájemně přijatelné, tedy jaké koalice na krajské úrovni vzniknou. Samotná účast v evropských volbách ale vypovídá, že zájem občanů o VV není valný, i když v dalších volbách bude nepochybně o něco vyšší. To zajisté může znamenat, že jsou lidé v zásadě spokojeni, nebo naopak, že nevěří v nějakou pozitivní změnu, politické strany by se nad tím měli zamýšlet. Jinak je ale možné říci, že evropské volby podle očekávání vyhrálo dle preferencí opoziční hnutí ANO, ale vládní strany mu docela stačili. Koalice spolu zaostala jen o mandát a další tři přidali strany menší. I když zároveň právem mluví o neúspěchu. Danuše Nerudová v čele kandidátky hnutí STAN vytáhla sebou jen jediného dalšího poslance a její ambice stát se evropskou komisařkou to nějak neposílilo, i když podle těchto výsledků se výběr neprovádí. Stejný problém mají též Piráti, kteří také měli tuto ambici, ale propad Marcela Kolaji je nepotěšil. Největší morální právo na obsazení této funkce by asi měla mít strana nejsilnější. Ta je ale opoziční. Druhou takovou je koalice spolu a v ní ODS. Jenže jejich výsledek v sobě taktéž nese zvláštní tóny. Dva mandáty má TOP 09 a jeden KDU-ČSL. Obě strany by se asi stěží vůbec probojovali, kdyby kandidovali na vlastním listu. ODS má tři mandáty, tedy jen o jeden více než její klausovská retro verze, do které se stylizuje motorista a skokan voleb Filip Turek. Ten by rád zamířil do stejné evropské frakce, jako je ODS, která ale nakonec zřejmě nepromluví do obsazování funkce předsedkyně nebo předsedy Evropské komise. Do ní budou asi mluvit tři jiné frakce, ve kterých nebude mít ČR moc zástupců. Patřil v lidové straně a sedm v liberální. To jsou oni poslanci ANO, kteří ale na české scéně zvolili zcela jinou rétoriku a možná tam už ani nebudou. Kardinální otázkou přece tedy nakonec bude, zdali evropské volby nějak předpověděli nové české politické uspořádání. Jistě potvrdili sílu opozičních sil, ale i vládních. Přes značnou popularitu vlády strach z návratu Andreje Babiše je silnější než zklamání z vládních kroků. A i když ano potvrdí své preference, bude nadále těžko hledat koaličního partnera. Pokud koketovalo třeba i s nepřímou podporou SPD Tomia Okamury, dostalo varování, že to ani nemusí stačit. Jeho voliče přebírají jiné strany. SPD získalo jeden mandát a přišlo o lídra kandidátky i koaličního partnera. Přísaha nemusí mít stejný úspěch. A pokud je jejím vzorem klausovská ODS, pak případné koaliční spojení s nyní levicovým ano nemusí být moc sourodé. Politická scéna se každopádně proměňuje a už za půl roku vše může být zase trochu jinak.