Macronovo rozhodnutí z minulé neděle vypsat v kratičkém termínu volby vyvolalo v zemi konsternaci a mezi politiky velkou nervozitu, horečnou činnost a všemožná jednání. Do neděle 16. června, kdy vyprší lhůta k zaregistrování kandidátů, se může stát ještě leccos. A každý den přináší tolik nového, že by bylo marné chtít od průzkumu veřejného mínění odpověď na otázku, kdo má jakou šanci volby vyhrát. I když si i dnes s velkou úzkostí klade každý Francouz, jestli jsou nějaké volby ve Francii skutečně historické a můžou změnit běh dějin, budou to ty tu. Přitom na žádné nebylo tak málo času a žádné se nekonaly v tak nejisté atmosféře. Strany dostali pouhý týden na to, aby představili kandidáty do 577 volebních okrsků, jaké má Francie. Přitom tento proces trvá běžně měsíce, kdy se vymýšlí, koho kam nasadit a který okrese bude nejvhodnější. Na samu kampaň budou necelé dva týdny a nebude tedy v podstatě žádná, protože tyto volby budou v podstatě referendem o tom, zda nechat u moci politický model, jaký představuje Emmanuel Macron a jeho strana, nebo jste se vláda dostane do rukou pravicového extremismu strany Marine Le Penové. Rozložení sil dnes vypadá tak, že Macronovi lidé hledají ad hoc spojence z větší části u pravicových republikánů, ale také u umírněná levice. Zatím nic definitivního nepředložili. Mnoho jednání běží na úrovni s jednotlivými poslanci a nikoli s vedením strany. Jsem Macron se jednání neúčastní. Kampani vede mladý premiér Gabriel a TAL. Nejdál zatím došla levice. Její čtyři hlavní strany se spojily do tzv. nové Lidové fronty, což je narážka na lidovou frontu ze 30. let, pro Francouze ikonický název. Když se levice poprvé dostala na chvíli k moci a minulý čtvrtek levice představila svůj program. Pro nás je důležité, že je v něm bezpodmínečná podpora Ukrajiny, odsouzení Hamasu a podporu EU. Touto překvapivě rychlou dohodou vyslala levice signál, že je schopno se racionálně dohodnout a nabídnout program. Zcela jinak působí tradiční pravice republikáni, která se nejspíš těmito volbami rozpadne a ve své dnešní podobě zanikne. Před pár dny proběhlo ve vedení této strany puč, kdy předseda Ericssonu ty sám o své vůli oznámil, že budou spolupracovat s Le Penovou, a zabarikádoval se v sídle strany. Její vedení s tím nesouhlasilo a vyloučilo ho. O to, nepřijal a naopak dal záležitost k soudu a ten včera večer vyloučení zneplatnil. Část republikánů teď podpoří Macronovi kandidáty, část bude chtít asi zachovat vlastní identitu a půjde samostatně a získá pár desítek mandátů a část se asi spojí se stranou Le Penové. Obrázek, který z toho má veřejnost, je naprostý zmatek. A pak tu je Národní sdružení Marine Le Penové, které pluje na vlně svého velkého vítězství v evropských volbách. Nemá ovšem sebemenší zkušenost s vládnutím. Nikdy nemělo žádného ministra, ba k dispozici jen pár starostů a místních radních. Plus několik expertů. Podnikatelské kruhy se už teď bojí, co by přišlo, kdyby se dostala tato extremistická, zjevně proputinovského sídlo k vládě? Byl by to vpád naprostých amatérů, opojených vlastně vítězstvím a novou mocí. Její předseda, mladičký Jordan BAR byl, už ale mluví o křesle premiéra.