Andrej Babiš ve sněmovně opět urážel novináře. Deník n označil za deník nenávisti. Není to poprvé, co se takto pustil do nezávislých médií. Zjevně se vydává slovenskou cestou, tedy cestou, kdy politici obviňují média, která jim nejdou přímo na ruku, z rozeštvávání společnosti. A vzhledem k tomu, že v tom není sám a že víme, jak to na Slovensku, ale i jinde, kde mají nezávislá média problém, vypadá. Stojí to za pár slov. Kontrola politiků prostřednictvím médií je v liberální demokracii nejen samozřejmá, ale i nezbytnou podmínkou její existence. Když je kritika umlčená, končí zpravidla také liberální demokracie jako systém. Proto také média bývají prvním terčem těch, kdo systém chtějí buď pozměnit, nebo rovnou zničit. Soft verzi vidíme v Maďarsku, kde vládne Babiš, u přítel Viktor Orbán a které je v žebříčku svobody médií podle reportérů bez hranic až na 67. místě na světě. Česko je zatím 17.. Hart verzi téhož pak sledujeme v Rusku, kde nezávislá média přestala existovat úplně. Z těchto důvodů je dobré zpozornět pokaždé, když se z politické úrovně na novináře útočí, tak, jako to dělá Andrej Babiš, aby to bylo úplně jasné. Média samozřejmě nejsou nekritizovatelná. Novináři jsou lidé a jako takový dělají chyby. Občas se mýlí. Vyskytují se mezi nimi a morální prospěcháři nebo ego maniaci, podobně jako v jiných profesích. Proto je zcela namístě upozornit, když se v médiích děje něco nepatřičného, co v důsledcích poškozuje celý obor. Ovšem oprávněná kritika konkrétních chyb a někdy samozřejmě i zlovolností vybraných jedinců je ale něco zcela jiného než paušální odsudky celých médií nebo dokonce oboru jako takového. Andrej Babiš a samozřejmě třeba i Tomio Okamura a další osoby z této části politického spektra. No, bohužel druhou cestou útočí na celá média, v tomto případě na deník n. Ale své si schytávají i další, která si uchovávají kritický odstup. Typicky ČT, kterou například Babiš obvinil, že je provládní a že vyhrála dnešní koalici sněmovní volby, což je samozřejmě nesmysl, protože před volbami podle analýzy referovala ČT hlavních relacích o jeho hnutí s podobným sortimentem jako konkurenční Nova a Prima. Útoky na média, zejména pokud jsou postavená na obvinění ze šíření nenávisti, jsou samozřejmě chytrou politickou taktikou. Pokud o někom řekneme, že nás nenávidí, sugerujeme tím zároveň, že jakákoli kritika z úst dotyčného není relevantní, protože je hnaná negativní emocí, a tudíž nemůže být věcná. Když to řekneme o médiích, vyzýváme tím vlastně veřejnost, aby se jich informacemi vůbec nezabývala a nakonec přikývla třeba i snahám o jejich umlčení či rovnou likvidaci. Andrej Babiš je v tomto mimochodem dobrým žákem Miloše Zemana, který se na kritické novináře bral maketu samopalu a žertoval s Vladimirem Putinem, že novinářů je moc a měli by se likvidovat. Jak se s tím vším vyrovnat? Kritizovaný politik může samozřejmě říkat, že ho kritická média nenávidí, ale ve skutečnosti to bývá spíš tak, že se dotyčný zlobí na zrcadlo za to, že má křivá ústa. Je proto v zájmu celé společnosti nedovolil zrcadlo či zrcadla rozbít, protože pak by rychle bylo nakřivo úplně všechno.