V bojích o evropský parlament se prosadily strany odmítající Green Dealu, případně požadující jeho úpravy. To platí zvláště v Česku, po jehož voliče byl očividně neúnosný plán Bruselu zlikvidovat spalovací motory. Přesto hodně předčasné očekávat, že se teď zruší všechno, co se nám českým příznivcům spalo válku nelíbí. Situace přinejmenším přehledná. Dnes platí pravidlo, které odhlasoval Evropský parlament a které říkal, že od roku 2035 se už nesmí zaregistrovat jediný automobil se spalovacím motorem. Teoreticky možné, že se budou vyrábět auta se spalovacími motory. Nebudou však jezdit na benzin nebo naftu, ale na tzv. ekologické palivo, které se bude vyrábět synteticky z vodíku. Dosud však nejsou úplně jasně určeny parametry, podle kterých budou automobilky smět auta s pohonem na vodík vyrábět. To až je třeba stanovit, jakou část výroby mohou u jednotlivých producentů auta na vodík tvořit. Sepsat jasnější předpisy ovšem není snadné a potřebné úpravy se neobejdou bez zásahu do platné evropské směrnice. Tím se nabízí možnost prosadit další změny, o které zřejmě bude usilovat vítěz voleb, tedy Evropská lidová strana, a s ještě větší razancí pravicoví populisté, kteří ze všech partají posílily nejvíc. Naopak Zelení, kteří s podporou sociálních demokratů a části liberálů automobilovou normu prosadili, ve volbách hodně ztratili. Proto se může stát, že se zákon změní důkladněji a nepůjde tam jenom u palivo z vodíku. Deník Die Welt už zaznamenal, že jde z nově zvolených poslanců. Doporučil, aby ses měly vyrábět spalovací motory, které tankují obnovitelnou naftu, například už dnes dostupný olejná b o 100 vyrobených z rostlinných zbytků. Dalo by se tedy říct, že tím už je určena další agenda pro důležitou součást Green Dealu, kterou je likvidace. Teď možná ne likvidace spalovacích motorů. S tím logicky souvisí i trend, že se bude škrtat dalších předpisech zaměřených na ochranu klimatu. Nová Evropská komise zřejmě nebude chtít prosazovat zákaz chemických látek známých pod zkratkou SARS, které se užívají při výrobě pánví, pláštěnek, těsnění větrných elektráren nebo také elektroaut. Je to umělé hmoty se příchody rozkládají příliš dlouho, tak by stálo za pokus se jich zbavit. Potíž je však tom, že se bez nich jsou dobrá civilizace neobejde. Některé evropské vlády už dnes blokují zákon a obnovu přírody, který zavazuje členské státy obnovit aspoň 20 % poškozené či zničené přírodní plochy. Protesty zemědělců zřejmě už definitivně zabránili tomu, aby se prosadil zákaz pesticidů, tedy jedu na hubení plevele a hmyzu. Do jaké míry se takové iniciativy na omezení Green Dealu prosadí a jestli mohou přerůst na uvolnění regulací při výrobě energie, to je otázka. Právě v tomto širším kontextu má snaha zachránit staré dobré spalovací motory dobré vyhlídky. Těžko říci, co si o tom má obyčejný člověk myslet? Tažení Green Dealu, spojené s množstvím byrokracie, příkazů a zákazů, musí přirozeně sledovat se značnou nedůvěrou. Teď se otevírá perspektiva, že se Evropa se svým celým dílem nějak vypořádá, míněno, že ho utlumí. Tato perspektiva už může vyvolat pocit, že bychom na přírodu přece neměli úplně zapomínat. Pokud bychom tedy opustili emoce nad blížícím se koncem světa či civilizace. A pokud by se našla nějaká zlatá střední cesta, tak by to zřejmě pro směr, kterým by se nejraději vydala většina lidí.