S dodávkami energií jsou potíže. O tom dnes nemusí Čechy nikdo poučovat. V budoucnu však může být ještě hůře, pokud s tím rychle něco neuděláme. To se dozvěděl každý, kdo vyslechl premiéra Petra Fialu, ředitele ČEZ, Daniela Beneše a další protagonisty tuzemské energetiky. Na konferenci nevládní společnosti efektivní stát Senátu na všední se začal cítit nejistě a nejpozději ve chvíli, kdy pochopil, že se spotřebitelské ceny elektřiny v dohledné době nebudou snižovat, když loni byli proti předkrizovému roku 2019 o tři čtvrtiny vyšší. Vesměs všichni řečníci totiž začali mluvit o tom, co je všechno třeba udělat, aby byly dodávky elektřiny zajištěny v roce 2030 nebo 2050 a kolik to všechno bude stát peněz. Účastní konference se stal účastníkem zřejmě první ekonomicko-politické diskuse, kde se plánovaly výdaje v bilionech korun. Existují v zásadě dva důvody, proč přijde záchrana energetiky na tolik peněz. Od dostavby Temelína se jen minimálně investoval do nových zdrojů, proto u většiny z nich dochází životnost. Za hranice Česko musí účastnit energetické transformace, které se někdy říká Green Deal a která má za účel zpomalit klimatickou změnu. To ovšem znamená, že se v nejbližších letech vyřadí z provozu uhelné elektrárny včetně těch, které byly nedávno modernizovány za velké peníze a že bude třeba nahradit něčím jiným. Green Dealu má zároveň tu pozoruhodnou vlastnost, že přes veškeré úspory na vyšší spotřebu elektřiny proti dnešku až o 50 % v roce 2050. Jak na konferenci připomněl šéf hospodářského výboru sněmovny Ivan Adamec. Nemá smysl se ponořit do krásných snů, že špinavé uhlí nahradí krásné čisté a obnovitelné zdroje, hlavně slunce a vítr. Sice možné zvýšit jejich kapacitu desetkrát, jak odhadl i další účastníci diskuse. Ovšem i tak se sluncem a větrem pokrýt jen pětina spotřeby očekávané v roce 2050. Zbytek se musí dorovnat o diod. Záchranou mohou být, zdá se, pouze atomové reaktory. Ovšem vzhledem k tomu, že záruční doba těch Dukovanech už pomalu končí, bude třeba postavit další čtyři velké reaktory. Do roku 2050 už bude šibeniční lhůta, protože například ve finském o kilo tuku předloni dokončili mohutný atomový milíř teprve po 20 letech od vypsání veřejné soutěže. Kdo je dnes takovým optimistou, aby si myslel, že Česko zvládne čtyři reaktory za 20 let. Reaktor ve Finsku přišel v přepočtu na 275 miliard korun. A vzhledem k tomu, že ceny materiálů a stavebních prací šly nahoru, tak není pochyb, že tuzemský projekt čtyř reaktorů přijde spíše na dva než na jeden bilion. Pokud se ovšem dostavba v Dukovanech a Temelíně povede, pak zajistí polovinu tuzemské spotřeby. Člověk může být i nadále optimistou. Ho očekávat, že se skutečně na desetinásobek roce mstou větrné parky a sluneční farmy. To ovšem vyžaduje investice do rozvodových sítí, které nově rozptýlené zdroje přičlení do celostátní soustavy. Od ministerstva životního prostředí přichází odhad, že si tyto investice vyžádají další bilion jen do roku 2030. Teoreticky je bude možné zaplatit z emisních povolenek, jejichž cenu ovšem v důsledku zaplatí spotřebitel. Pak už zbývá maličkost. Jak upozornil prezident Hospodářské komory Zdeněk Zajíček, tedy v rychlém tempu začít s budováním plynových elektráren, které budou dodávat potřebný výkon v období, kdy nebude foukat ani svítit slunce. Jednoduchá trojčlenka pak ukazuje, že paroplynových elektráren o výkonu 1000 MW bude třeba 20 nebo 30. Ani u této investice nelze očekávat, že se vejde do bilionů. Tuzemská veřejnost zkrátka dostala na konferenci v senátě nůž na krk. Pokud neuvolní fakticky neomezené finanční zdroje, nebude mít v dohledné době čím svítit. Pošt. A ovšem byla konference, no varováním, že třeba naše národní elektrikáře požádat o jiné řešení?