Není pochyb, že důchodová reforma ještě počká, zvláště když některé záchranné práce na havarovaném systému proběhly. Po politické přestřelce mezi Hradem a vládou a opozicí však vznikly pochybnosti, jestli vůbec někdo dokáže sebrat odvahu a do reformy se někdy pustí. Vláda připravila změnu důchodového zákona, předloží do parlamentu. Ještě před tím setkal na schůzce u prezidenta s opozicí dohodnout na detailech. Opozice potřebnost reformních změn včetně nutnosti odložit věk odchodu do penze, připustila. Opoziční lídr, tedy hnutí ANO, pak před další schůzkou všechno odvolal a nakonec na schůzku vůbec nepřišel. Je, stala se žádná katastrofa. Je pravda, že každoroční deficit důchodového systému dosahuje 70 miliard korun, tedy jedno % hrubého domácího produktu. To se však dá pár let přežít a doplatit z jiných daní. Teprve po roce 2030 se začne poměr zaměstnanců a důchodců měnit k horšímu a dluhy systému prohloubí. Současná vláda navíc už vylepšila bilanci odhadem o 30 miliard korun, když plné síle se tento efekt projeví až za pár let. Od října minulého roku se totiž zvýšil věk, kdy člověk může odejít do předčasného důchodu. Dosud bylo možné odejít pět let před řádným termínem, dnes už jsou povoleny jenom tři roky. Proč si tedy bude platit, že se penze před 60. rokem věku nepřizná nikomu? Z odstupu se proto zdá, že vláda, respektive ministerstvo práce a sociálních věcí zvolili šikovnou strategii. Jejich představitelé prohlásili, že chtějí reformu, podle níž se i po roce 2030 bude zvyšovat věk řádného odchodu do penze na víc než 65 let. Opozice, odbory se proti tomu postavili na barikády a mezitím se prosadilo zvýšení věku pro odchod do předčasného důchodu. Tím krokem chce systém vrátil okamžitě, i když ještě ne úplně do dřívější rovnováhy. Je pravda, že hnutí ANO poslal do Brna Ústavnímu soudu žádost, ať sporný § o předčasném důchodu zruší. Tím zvýšilo v důchodové oblasti nejistotu. Přesto se zdá, že žaloba přišla s křížkem po funuse. Přesto ani dílčí úspěch záchranných akcí nemůže uklidnit toho, kdo by chtěl, aby měl důchodový systém perspektivu po roce 2030 nebo třeba 2050, tedy současné poplatníky. Opoziční hnutí tedy ano a SPD odmítají každou stěnu krachujícího systému. Neobměkčí ani fakt, že všechny návrhy vládních stran, včetně prodloužení řádného věku do důchodu, ani žádnou reformou nejsou. Jako kdyby se ministři vlády Petra Fialy báli přijít s něčím zásadním, aby opozičníky nenaštvali. Ti však shodí ze stolu i ten nejopatrnější návrh. Přitom by důchodový systém potřeba mnohem radikálnější zásah včetně reformy daní a zavedení povinného důchodového spoření třeba po vzoru Švýcarska nebo Švédska. Dobré. Tehdy by bylo možné mluvit o skutečné penzijní reformě. Proto je v současné situaci možné mluvit o pouhé. V reformním tréninku vládní strana něco navrhnou, opozice to odmítne. Koaliční strany však nedostanou strach, že opozice jejich změny po příštích volbách zruší a poslanci odhlasují vládní návrh. Anebo opoziční strany přijdou s alternativním řešením, které bude o tolik lepší než to, co navrhla vláda. Že se všichni dohodnou na podpoře alternativy. Jenom o toho, kdo se při těchto manévrech snad ne příliš důležitým návrhem osvědčí. Mohou voliči po příštích volbách čekat, že přijde opravdu s něčím zásadním?