Toto není za Klause nebylo, komentovala současnou inflaci paní supermarketu lomí rukama nad rostoucími cenami potravin. Ano, Česko má další smutný rekord. Druhou nejhorší inflaci ve svých krátkých novodobých dějinách. Před 30 lety, kdy růst cen vyskočil na 20 %, tedy pětinu za rok, byla ale ekonomika v transformaci a výkyvy nové cenotvorby se daly očekávat. Dnešní celoroční růst o 15 % je v dávno standardizovaných podmínkách tržní ekonomiky něco nevídaného a z hlediska důvěry v systém otřásajícího. A to by inflace byla ještě daleko větší, kdyby jí neomezoval úsporný energetický tarif vlády. Prosincová inflace by ve skutečnosti byla někde na 20 %. Stále si samozřejmě můžeme namlouvat, že jsou na tom všude stejně. Je válka, rostly ceny energií a pohonných hmot a ty se propsaly, jak se dnes s oblibou říká, prakticky do všech produktů na trhu. Jak je ale možné, že Eurozóna má inflaci na hranici devíti % a tu jádrovou očištěnou od všech administrativních opatření dokonce na hranici pěti %. Těmi Česko jiné právě v tom, že samo za sebe v Eurozóně jsou země s vyšší a nižší inflací. Průměrují setu extrémy, které vytvářejí především fiskální politiky. Česká fiskální politika je z roku 2019 extrémně rozpínala. Jinými slovy utrácíme šílení a ti u moci kdokoli, což inflaci pomáhá nahoru. A protože centrální banka už dávno přestala zvyšovat úroky a dala občanům najevo, že se inflace tak nějak srovná sama. Výsledkem jsou inflační přirážky v nebývalé výši. Současná vysoká inflace ze všeho nejvíce výsledkem vysokých inflačních očekávání, kterým ČNB dala zelenou, protože se bála hlubší recese. Její operace na podporu kurzu měny sice snižují výdaje za nákup surovin, zdražuje však ceny vyváženého zboží. Trik o něco za něco této operace je zatím dost pochybný. Nehledě na to, že banka již stihla utratit více než pětinu devizových rezerv. Důvod současné vysoké inflaci je však především psychologický. Všichni obchodníci v Česku si přidal i na cenách, co to dá, protože chtějí mít rychle zpátky to, o co přicházejí, a nevěří tomu, že se situace brzy zlepší. Nikdo nechce nést náklady zdržování na svých bedrech. Ani stát, ani centrální banka, ani obchodníci. Samozřejmě ani občané, na které to všechno spadlo, kteří pak mají jedinou možnost kupovat jen nejnutnější, odkládat a radikálně spotřebu na dobu, kdy si ceny zase nějak sednu. Zdražovací sentiment tak jako tak skončí stagnací ekonomiky, které se nové vedení ČNB tak málo. Nebylo by lepší rovnou více šlápnout na inflační úrokovou brzdu, připravit se na recesi a nečekat, až se vyčerpají občané a začnou z nutnosti šetřit. Že by byl průhlednější, je silnější a rychlejší. S. O cenovou stabilitu nejsou v ČR odpovědní podnikatele ani občané, ani vláda, nýbrž centrální banka, která se dnes tváří, že nemůže vůbec nic. Odpovědnost za její dnešní alibismus nese kromě guvernéra Aleše Michla také odcházející prezident, který jmenoval nové vedení banky a změnil tak hlasovací poměry v této instituci. Ničivě vysoká inflace je tak skutečným dědictví Miloše Zemana, který se v zájmu své narcistní politické vůle zpronevěřil rozumu ekonoma.