Hned po odvysílání první epizody série ČT Volha se nad ní rozběhla neobvykle živá a hlavně široká diskuse neutuchající. Zatím celý měsíc ovšem pětidílná Volha skončila a možná k ní už řekl, kdo chtěl, co chtěl. A netřeba nic dodávat. I když některé námitky hlavně vůči autentičnosti dílka začínajícího v rozpuku normalizace a procházející pak následným 20 letím reálného socialismu až do pádu totality. Je namístě uvést na pravou míru a něco i do vysvětlit. Například, že rčení, že jsem šéfe třesu, které prospěchářský televizní řidič Standa Pekárek neustále opakuje, pochází z amerického filmu Frajer Luke 967, kde jim hlavní postava vězení v drsném táboře nucených prací vyzraje na dozorce a upláchne, takže jde v Pekárkových ústech o něco jako krédo všechno a všechny přechytračit, které je cítit například i v jeho upřímném obdivu k legendárnímu kapitánu Minaříkovi, který Svobodnou Evropu tak skvěle oblafl. Ale zpět k oné věrohodnosti, která část diváků, jak se říká, nadzdvihl. A známý komentátor například konstatuje, že se aspoň u 1. 2 dílů Volha neměl proč zasmát a z historek, dialogů a vtipu mu bylo nevolno. Ale to vypadá na totální nedorozumění, neboť Volha není komedie ani groteska, nanejvýš občas hodně syrová fraška. A Pekárek odporný primitivní idiot obklopený odpudivým prostředím v práci, doma, v hospodě, na fotbale anebo při sezeních s řídícím důstojníkem StB. Nic z toho ale pro už tehdy dospělého pamětníka nepůsobí strojeně a přehnaně. A jestli je z toho dneska komusi Šoufl, pak jde vlastně o kompliment tvůrcům série, že pak témuž glosátora by vadilo, jak se ve Volze mluví sprostě, což coby dítě z prvních let normalizace z domova nepamatuje. Stejně jako na relativně vysokou frekvenci sexu bez závazků. Raději ponechme stranou i podobně komickou námitku jiného respektovaného žurnalisty, který se zas nevybavuje, že by v 70. letech někdo chodil po bytě oblečen toliko do trenýrek a nátělníku. To je ale na gratulaci k mimořádně šťastnému dětství, protože takto ustrojení chlapi opatření navíc cigárem a flaškou piva se přece vyskytovaly naprosto všude. Někomu zase vadí, že hajzlík Pekárek nemá k nikomu vřelejší vztah, ale zřejmě má rád druhou hlavní postavu série, produkčního Horáčka. I když nejspíš proto, že díky práci pro něho vozí televizní hvězdy a režiséry, na něž pak má co donášet estébákům, kteří mu za to například zařídí vlastní byt. A on zase jednu postavu málem doslova zahubí a jinou připraví o práci. Skutečně smát se Volze není proč třeba že scény z natáčení exteriérů vyhlíží dost nadsazeně, ale nakonec ani ty mocné. Především se pak zdá, že retro série leckoho zaskočil a drsně neslitovným obrazem dané éry. Skutečně hnusné a vedoucí řadové občany ke směsi zoufalství, okorání a cynismu to na tuzemských obrazovkách v takové míře zatím nebylo. Volha sice ve druhé polovině loví hodně zajíců naráz a možná by se dala účinněji vměstnat do řekněme čtyř dílů. Ale i tak je jí třeba složit poklonu především za autentičnost, z nichž je člověku ovšem nevolno. A to je stav, ve kterém se mezi lety 71 89 nacházela drtivá většina národa od rána do noci.