Na začátku strach a na konci radost. Andrej Babiš je člověk spontánní, proto jeho reakce na volby do Evropského parlamentu nepřekvapily. Nejprve se bál, že mu krystalicky antisystémové strany od lákají voliče. Když k tomu ale nedošlo v takové míře, aby ohrozila prvenství hnutí ANO, oči se mu rozzářily a pustil se do hledání příštích koaličních partnerů. Dnes ještě nevíme, jak na podzim příštího roku dopadne bitva o sněmovní křesla babišovci. On se v ní ale rýsuje naděje na úspěch, kterou svými chybnými, nepopulárními a nedostatečně vysvětlovanými kroky přihnojuje Fialův koaliční kabinet. Na základě dřívějších dat se spekulovalo, zda ano nabídne vládní spolupráci spíš občanským demokratům nebo SPD z ODS byli ve velké koalici, mohlo pohnout s řadou problémů, které Česko tíží. Voliči obou formací by se ale mohli cítit zrazeni. Ostatně v ODS má pro Babiše pochopení málokdo. Mnohem víc dál funguje jako tmel jejího partnerství s ostatními středopravým i týmy. S Tomiem Okamurou se zase lídr ano, nerozumí lidsky a jako body znemožňující, aby ruka vklouzla do rukávu, zmiňuje odpor SPD ke členství země v NATO a EU. V evropském klání však uspěly dvě družiny, která by hnutí ANO mohli vytrhnout trn z paty. Tak silné jako ono nikdy nebudou, ale jejich poslanci by mohli vyplnit rozdíl mezi ziskem Babiš lovců a nadpoloviční většinou mandátů. Snazší by to bylo s přísahou a motoristy sobě. Už proto, že přes kritiku mezinárodních institucí z nich vystupovat nechtějí. Navrch se ultra konzervativními akcenty domlouvají pravému křídlu ODS a lidem, kteří s ní pod vlivem Václava Klause odešli. Koalice stačilo, již složila. Kateřina Konečná je ale v zahraniční politice razantnější. Ostatně co jiného čekat od komunistů. Ale i s nimi Babiš uměl licitovat dokonce tak dlouho, dokud jim nevyfoukl elektorát. A je připraven to kdykoli zopakovat. Pro ano je koaliční potenciál klíčový. Svým marketingem dokáže ovlivnit voliče, leč nikoli eventuální spojence. Však taky Babiš opakovaně volá po většinovém volebním systému vedoucím k jednobarevným vládám. Nyní nejde ani tak o to, jestli skutečné partnery nalezne, ale spíš o zacpání úst médiím, která se na ně vyptávají. Ano, ovšem musí počítat i s možnostmi, že nováčci úspěch z evropských voleb v těch sněmovních nezopakují, nebo že jim naopak, byť je to méně pravděpodobné, narostou křídla. Proto budou Babišovy kampaně ještě emotivnější a vyhrocenější a při případném formování příští vlády vyzkouší vícero fíglů. Například menšinový kabinet se zajištěnou podporu mezi poslanci nebo kabinet manažerský, do něhož byl Branné strany poslaly technokraty, u nichž by nehrozilo vršení politických zádrhelů. Připravme se na všechno. A byť současná pětikoalice Jiří strojeným optimismem, její bilance slavná není. Trojlístek spolu sice zůstal za ono o jediný evropský mandát, jenže 37 % pro strany vládní koalice je žalostně málo a téměř stejný počet hlasů, jako spolu dali dohromady. Přísaha s motoristy. A stačilo. Už proto bedlivě sledujme, jak posuny ve stranickém spektru působí na priority a styl jednotlivých partají. Babiš už byla liberálem i levičákem, teď si hraje na národního konzervativce, avšak za půldruhého roku tomu opět může být jinak. Záležet bude na tom, s kým a o jaké příznivce se pustí do boje, jak vyladí a čím vybaví sestavu, která by v dresu ano napotřetí do Strakovy akademie zamířila.