Češi a Slováci si mohou oddechnout. Jejich účast ve volbách do Evropského parlamentu už není do nebe volající ostuda, ale takový slušný východoevropský výsledek, který se začíná blížit 40 % ostrovské lavici nejmenší účasti. Mezi třemi posledními zůstali pak dvě balkánské země Chorvatsko a Bulharsko. Příběh těchto dvou zemí, do nichž my Češi jezdíme tak rádi k moři, si je v mnohém podobný. Ekonomika do značné míry závislá na turistickém ruchu. Úbytek obyvatel, který se vystěhovávají za prací a lepším životem do bohatší části EU. A politická nestabilita? Ta v Bulharsku vede k dalším a dalším předčasným volbám, které jen posilují pozici pro ruského prezidenta. Rumen Radev. A podobného, možná ještě více proruského prezidenta mají i v Chorvatsku v osobě Zorana Milanoviče. Chorvatsko závislé na turistickém ruchu z celé čtvrtiny ne a ne začít dohánět vyspělejší Slovensko. Bulharsko přes znatelný pokrok posledních let zůstává nadále nejchudší zemí EU s nejnižšími platy, je nejnižší produktivitou práce v celé evropské sedmadvacítce. Jiným příběhem balkánských členů EU je Rumunsko. I když je tato země trpí neduhy svých balkánských sousedů, jako je snižování počtu obyvatel stěhováním za prací. Podařilo se v zemi stabilizovat politické prostředí? Je tu jasná orientace na západ a Rumuni nekoketují s proruskými náladami jako v jiných státech Balkánu. Stále téměř dvacetimilionové Rumunsko je dnes cílem zahraničních investic. Rychle obnovuje a dostavuje svoji infrastrukturu a v hrubém domácím produktu na hlavu už předstihlo i Orbánovo Maďarsko a také Filosofské Slovensko. Symbolem rumunské úspěchu je dnes rumunská Dacia. Kdysi ještě více vysmívané auto než východoněmecké trabanty nebo české Škodovky. Dnes jezdí Dacia po celé Evropě a jsou symbolem dobrého a spolehlivého a přitom relativně laciného automobilu. Zdá se, že právě Bukurešť a Rumunsko, pro Čechy s výjimkou módního Banát tu vlastně neznámá země se stává příkladem. Balkán se úspěšně integrovat do EU, zajistit v zemi slušný životní standard a udržet v nich plnou demokracii bez chaotického vládnutí. Ti, kdo sledují rumunskou politiku, vědí, že ani v Bukurešti to nebylo bez problémů, ale dnes je to jinak mnohem lepší země, než byla v roce 2007, kdy opožděně za první vlnou rozšíření vstupovala s Bulharskem do EU. O tom, že je v Rumunsku mnohé na dobré cestě, svědčí ostatně účast v evropských volbách, která byla už podruhé po sobě přes 50 %, což je číslo, o kterém se nám v Česku může i nyní stále jen zdát.