S Janem Zahradilem můžete mít různé názory na politiku, zvláště tu zahraniční, ale to, co se mu nemůže vzít, je hluboká brázda, kterou vydal za skoro už 20 let svého působení v Evropském parlamentu a v evropském směřování své ODS je nepochybně především zahradilo zásluhou, že občanští demokraté přestoupili z Evropské lidové strany do euroskeptické frakce konzervativců a reformistů. Ve středoevropském měřítku pak bylo zásadní, že mezi polskou liberální Občanskou platformou a konzervativně populistickým právem a spravedlnosti si ODS jako svého partnera zvolila na evropské úrovni právě Právo a spravedlnost. Stranou, k níž má ve většině postoji liberální Občanská ODS velmi daleko, ale do frakce konzervativců a reformistů ODS pod vedením Zahradila vstupovala hlavně kvůli britským konzervativcům. Ti měli na ODS nepochybně také kladný vliv jak z hlediska hájení liberálně tržních hodnot v ekonomice, tak v poctivém přístupu k ochraně klimatu nebo velmi otevřeném postoji k běžencům v době syrské uprchlické krize. Bohužel pro britské konzervativce, Evropu skončila jejich kritika fungování EU tragickým výsledkem referenda o Brexitu. Vystoupení Velké Británie z EU a tím pádem i hořkým koncem fungování Britů v Evropském parlamentu. Od té doby se nad Zahradilovým projektem a zařazením ODS v rámci evropské politiky vznáší otazník, protože vůdčí roli převzalo ve frakci polské Právo a spravedlnost. Strana, která během své vlády v Polsku porušuje pravidla právního státu, fungování veřejnoprávních médií a v poslední době v podobě zákona o ruských vlivech i základní pravidla demokracie. A i když se Zahradilovi povedl projekt provázání ODS s italskou stranou, bratři Itálie v čele s novou italskou premiérkou Giorgio Miléniovou přesto nad konzervativní a reformní frakci a ODS ní visí na příště otazník. Zvláště když Petr Fiala je dnes po českém předsednictví EU vnímán jako typický politik Evropské lidové strany, a ne jako nějaký zapřísáhlý euroskeptik. Nejsou to ale tyto siločáry, které zlámali Zahradilovi rok před evropskými volbami politický vaz. Zahradil dokázal být v rámci Evropského parlamentu i schopným lobbistou. Jeho vrcholným výkonem byla úspěšná podpora dohody o volném obchodu mezi EU a komunistickým Vietnamem. Poté si Zahradil troufl ještě výše a vsadil na Čínu. Dokonce u sebe zaměstnal i čínského asistenta. Jenže stále agresivnější komunistická Čína přestala být jak v Evropském parlamentu, tak v české zahraniční politice důvěryhodným partnerem. Zahradil prostě vsadil na špatného koně a musel ze sedla dolů. Přijal to však mužně a ne mstivě. Možná i proto, že v europarlamentu vyrostl za 20 let v evropského politika první ligy.