Názory a argumenty

Lída Rakušanová: Nepřiznané masakry

Názory a argumenty

Lída Rakušanová: Nepřiznané masakry
Pouť smíření u památníku obětem odsunu v Pohořelicích

Plus

Už podruhé se letos konal v Postoloprtech vzpomínkový pochod středoškolských studentů, připomínající největší masakr na českých Němcích, k němuž po skončení druhé světové války na území osvobozeného Československa došlo.
Lída Rakušanová

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Kdyby byla ČR vyspělým demokratickým státem, musely by se v ní touto dobou konat oficiální pietní akce připomínající její temnou minulost hned na celé řadě míst. Děje se tak zatím pouze v Brně, kde tamní zastupitelé vyjádřili už v roce 2015 svou deklarací smíření a společné budoucnosti lítost nad jedním z největších excesů divokého odsunu, nad brněnským pochodem smrti, kdy z nařízení tehdejšího národního výboru muselo na konci května 1945 opustit město ze dne na den kolem 20000 brněnských Němců, převážně žen a dětí. Na 1700 jich brutální zacházení na cestě do Rakouska nepřežilo. Od roku 2015 se od hromadného hrobu v Pohořelicích koná každoročně do Brna pochod smíření. V průběhu let se z ní stala renomovaná událost, které se účastní osobnosti veřejného života z ČR, z Rakouska i z Německa a ve svých projevech ji zpravidla nazývají historickým milníkem v procesu vypořádávání se zdejší společnosti s touto temnou kapitolou českých dějin bohužel v Čechách nemá tento signál z Moravy vynecháme-li pár pamětních desek s ležícími záměrně nespecifikovanými nápisy, na kterých je řeč o všech nevinných obětech násilí a u nichž lokální politici pronášejí ve výročních dnech pár let mých slov dodnes žádnou oficiální odezvu brněnského kalibru. Přitom je kolektivní podvědomí v Čechách zatížena břemenem minulosti neméně než na Moravě. Na přelomu května a června 1945 zavraždili v severočeských Postoloprtech stovky, ne-li téměř 2000 lidí, nikoli neblaze proslulé revoluční gardy, ale na rozkaz shora příslušníci československé armády. Byl to vůbec největší masakr českých Němců na území Československa v roce 1945 a zastupitelé Ústeckého kraje dodnes mlčky přihlížejí, jak v dotyčném regionu mizí jedna připomínka tehdejších zvěrstev za druhou. Naštěstí suplují jejich roli občanské iniciativy, a to akcemi, jako byla například ta včerejší, kdy učitelé dějepisu několika gymnázií z Prahy a z lounského okresu uspořádali už druhým rokem vzpomínkový pochod studentů s happeningem na místě nedávno zbouraných postoloprtských kasáren, kde čeští vojáci vraždili před 78 lety civilní obyvatelstvo bez soudu a jen proto, že to byli Němci. Možná se k této iniciativě časem připojí i politici, a to nejen z Ústí nad Labem. Takto nějak to totiž svého času začínalo i v Brně. I tam stáli u zrodu pochod usmíření mladí lidé, kteří se na neschopnost politiků vypořádat se s minulostí už nemohli dívat.

Ostatní také poslouchají