Názory a argumenty

Libor Dvořák: Jaké šance má prezidentský kandidát Naděždin

Názory a argumenty

Libor Dvořák: Jaké šance má prezidentský kandidát Naděždin
Lidé u Kremlu v Moskvě

Plus

O minulém víkendu vyrostly v řadě nejen ruských, ale i zahraničních měst dlouhé fronty. Jejich smysl byl jasný: Zasadit se svým podpisem na vystavených arších za kandidaturu ruského politika Borise Naděždina v březnových ruských prezidentských volbách.
Libor Dvořák

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Bývalý poslanec Státní dumy, šedesátiletý Boris Tadič hodin kandiduje za neparlamentní stranu občanská iniciativa a svůj záměr ucházet se o post prvního muže Ruska oznámil už loni v říjnu. Ústřední volební komise mu to povolil a s tím, že do 20. ledna musí shromáždit nejméně 100000 hlasů. V daném termínu uprostřed tohoto týdne už jich podle některých odhadů měl 150000. Kdo ale je Boris Naděždy, na jehož jméno vychází ze slova i ženského jména Naděžda, což znamená naděje. Jak se zdá, touto nadějí v souboji s Putinem pro lecjakého Rusa se opravdu stal. I když porazit současného ruského prezidenta v předem nerovném souboji je rovnou nemožné. Na dějin koncem 90. let působil jako poradce později zavražděného Borise Němcova a pak se ve stejné funkci objevil po boku expremiéra a současného prvního náměstka šéfa Putinovy prezidentské kanceláře Sergeje Kiryienka. Do Státní dumy se svého času dostal jako poslanec za tehdejší svaz pravicových sil, ale udržel se tam jen jedno volební období. Dnes na ruské politické scéně figuruje jako politický expert a státní televize ho rády využívají v různých debatách jako otloukánka reprezentujícího nevládní politické proudy. Už tato charakteristika ukazuje, že naděje se dlouhodobě pohybuje na křehkém pomezí mezi oficiální mocí a umírněnou opozicí. Právě proto ho skuteční odpůrci režimu považovali jen za hračku v rukou Kremlu a vyloženě nastrčeného Putinova, tzv. protikandidáta bez jakékoli šance. Pak si ovšem opozice uvědomila, že takto tomu jistě nebude. Na dějin je jediným prezidentským kandidátem, který odsoudil válku na Ukrajině, i když i společně se státní mocí označuje jako speciální vojenskou operaci. Putinovo rozhodnutí do tohoto konfliktu jít nazval fatální chybou a obvinil ruského prezidenta, že zemi vede do katastrofy. Již tento měsíc se také ukázal na protestním shromáždění žen mobilizovaných vojáků. Za to vše. Opozice nakonec své původní hodnocení tohoto muže opustila a vybídla Rusy, ať mu své hlasy odevzdají. A jaké šance tedy má tento čerstvý posel naděje? Jak už jsme řekli, žádné ze všeho nejspíš. To dopadne jako v případě novinářky Jekatěriny dun se o. V. Která se rovněž pokusila kandidovat jako nezávislá. Naděždy jim k volbám pro nějaké formální nedostatky jeho kandidatury nakonec nebude připuštěn. Rusko by se jiného prezidenta než Putina mohlo dočkat jen ve dvou případech že by válku prohrál, čehož se do jara jistě nedočkáme, anebo že by z vůle nejvyšší tento svět opustil.