Čas jinde. Ardernová, novozélandská premiérka, která drží několik důležitých světových prvenství, minulý týden rezignoval. A co tento odchod znamená pro ženy, političky po celém světě? A jak můžeme dosavadní kariéru Ardernové číst, když lídr labouristů časy. Ardernová nastoupila v roce 2017 do funkce premiérky, bylo jí 37 let. Byla teprve třetí ženou v čele novozélandské vlády, což je třeba ve srovnání s Českem, když jsme na pěkném pátém čísle nula, pořád slušné. Roce 2018 porodila dceru a stal se tak po Pákistánce Bénazír Bhuttové druhou světovou premiérkou, která během výkonu funkce přivedla na svět dítě. Za jeho vedení labouristé zároveň dosáhli značných úspěchů. V roce 2020 vyhráli volby s nejlepším výsledkem za takřka 50 let. Ardernová na sebe upoutala pozornost tím, jak se zasazovala o řešení sociálních otázek nebo jak rychle reagoval na útok ve městě Christchurch, kde terorista v roce 2019 zavraždil ve dvou mešitách 51 lidí. V důsledku tragické události premiérka prosadila zákaz útočných a poloautomatických pušek. Popularita Ardernové zároveň poslední dobou začala klesat, a tak se objevily otázky, nakolik její odchod spojený právě s tím ve své rezignační řeči Ardernová mluvila především o tom, že už je vyčerpaná. Vím, co tato práce obnáší a vím, že už nemám dost sil, abych dělala správně. Vím. Projevu zaznělo také to, že i politici jsou jen lidé. Vyjádřila zároveň i radost, že bude moct trávit víc času se svou rodinou. Dceru doprovodí do školy a konečně si budeme moct vzít dlouholetého partnera. Projev Ardernové byl bezpochyby důležitý v tom, jak napřímo dokázala politička pojmenovat vlastní limity. Pracovala jsem pro tuto zemi několik let a už mi došla energie. Teď to musí vzít někdo jiný. Tak osvěžující sebe. Zpěv, který je však zároveň ve své upřímnosti posilující, bychom jistě uvítali i v Česku. Vždyť před prvním i druhým kolem prezidentské volby šlo vesměs o mlžení, zastírání vlastních slabostí a svalování viny na jiné. Na druhou stranu je však třeba vzít do úvahy také to, proč Ardernové došla energie. Jistě, důvody jsou nakonec vždycky osobní, niterný a vyloučit nelze ani pochybení, které vypluje na povrch později, ale nerodí se ve vzduchoprázdnu. Informuji mnoho vlivů. A tady je třeba zdůraznit, že Ardernová se potýká s výhrůžkami sílícími na ni i její rodinu. Novozélandská policie loni oznámila, že počet výhrůžek cílících na premiérku si během tří let takřka ztrojnásobil. Britský deník The Guardian potom uvedl, že podle předních politických a veřejných novozélandských osobností přispěli k premiérčině odchodu právě neustálé osočování, urážky a osobní útoky. Někteří dokonce mluví o tom, že Ardernová byla z úřadu vyhnána a země by měla přehodnotit svou politickou kulturu. Politických lídrů je velmi málo. Ve světě je v současnosti jen přes desítku premiér a ženy ve veřejném prostoru tak čelí řadě sexistických útoku, zesměšňování, znevažování, výhrůžek. U Ardernové byl samozřejmě velkým tématem porod dítěte. U nás se nedávno zase moc řešilo, nakolik je Danuše Nerudová autentická. Antropoložka Marie Heřmanová v této souvislosti upozorňuje, že právě ženy jsou za neautentické, afektované označovány častěji než muži. Normalizovat figuru ženy, političky na světové i domácí scéně jistě potrvá několik let, možná i desetiletí. Z příkladu čas jindy Ardernové bychom si však měli vzít kromě toho, že je super mluvit o svých negativních pocitech, tak i poznání, že podobné negativní pocity nejsou jen osobním problémem dotyčné. Rodí se v atmosféře, kdy politička často snadný cíl nenávisti a takovému tlaku by neměl čelit vůbec nikdo.