Hlavním sdělením německých voličů politice byla v evropských volbách obří nespokojenost se všemi stranami vládnoucí trojkoalice. Z toho profitovali především křesťanští demokraté ve velkém, ale také národovecky konzervativní Alternativa pro Německo AfD. Ta se v celoněmeckém měřítku umístila druhá. Při podrobnějším regionálním rozklíčování však výsledky kopírují dřívější rozdělení Německa. Zatímco ve v podstatě všech západoněmeckých okrscích zvítězili lidovci v bývalé NDR stejně suverénně AfD. To Němce to není žádný blesk z čistého nebe. Strana sice vznikla na západě, rychle si silnou pozici ale vybudovala právě na východ od železné opony a od té doby jen upevňuje. U sousedů jsou již tak také poměrně daleko v analýze příčin, přičemž se už nespokojí s pouhým odkazem na mentalitu pokřivenou totalitou. To zdaleka nestačí a v krajním případě může být dokonce součástí problému. Rozhodující totiž pravděpodobně je spíš až dění po pádu berlínské zdi. Ekonomická transformace byla ve východním Německu mimořádně nelítostná. Při ze západu řízené privatizaci a restrukturalizaci ekonomiky přinejmenším dočasně práci ztratila většina lidí. Vlivem existenční nejistoty se rozpadaly rodiny, propadla porodnost i vzrostl počet sebevražd. Aby demoralizaci do konala masová migrace na západ z bleskové industrializace privatizace v drtivé většině do západoněmeckých rukou, a to včetně bytového fondu i rozpadu veřejné infrastruktury se bývalé NDR navzdory rozsáhlé finanční pomoc se zatím nevzpamatovala, stále se potýká s nižšími mzdami a důchody i minimální mi majetky. Do jisté míry tím pádem logicky sentiment formulovala z SK politička Petra k PIN v kontextu východoněmeckého odporu vůči uprchlíkům. Možná byste nejdřív měli do celoněmeckého projektu opravdu rovnoprávně integrovat nás z východu. Nedokončené začlenění se přitom zdaleka netýká jen materiální stránky věci, ale i symboliky reprezentace a obecného společenského klimatu. Sjednocené Německo se kupříkladu neschválilo společnou novou ústavu. Místo toho byl východ fakticky připojen k západu, jeho ústavě a pravidlům, a to i tam, kde to pro něj bylo nevýhodné. Jako třeba v otázce potratů, ve které byl východ daleko liberálnější. Východní Němci jsou dosud dramaticky pod reprezentovaní ve všech rozhodujících funkcích, ať už jde o parlament, redakce médií, univerzity nebo soudy, a to mimořádně paradoxně i u sebe doma na východě. Když se přidá pohled na majetkové poměry, kdy také málo co patří někomu místnímu. Často z východu zaznívá, že co se vzletně oslavuje jako znovusjednocení, byla fakticky spíš kolonizace. Výbušný koktejl náročných směn a pociťované nespravedlností je kompletní. Když se ke všemu přečte výsměch, pohrdání a přehlížení, kterému se východní Němci po dekády vystavení. Vítězné tažení politické korektnosti jako by se týkal všech kromě východě žáků. Jeden západoněmecký politik nad výsledky eurovoleb zase trefně prohlásil, že by možná bylo na místě východu země věnovat víc pozornosti, protože drtivá většina jeho spoluobčanů zřejmě důvěrně zná Mallorku než Braniborsko. Způsob protestu prostřednictvím volby extremistu se nám tak nemusí líbit. Nicméně faktem je, že na východě Německa je důvodů k nespokojenosti víc než dost a mainstreamová politika je většinu z tří a půl posledních dekád spíš vůbec nebrala na vědomí, než účinně řešila. Částečně se bohužel zdá, že není už je definitivně pozdě. Alespoň pro všechny. Nadcházející zlomek krize a transformace. Zkusme mít s pohledem na východ Německa na paměti, jak důležitými vodítky materiální spravedlnost, reprezentace a symbolické uznání musí být