Na českém politickém jevišti po volbách do Evropského parlamentu k žádnému zemětřesení nedošlo. Podle očekávání vyhrálo hnutí ANO, koalice spolu lehce oslabila a výrazně propadly jen Piráti a Okamurova SPD. Zároveň šlo o volby druhého řádu, jejichž výsledek není pro hlasování do sněmovny až tak směrodatný. Jenže povolební menu se dá číst také úplně jinak. Levicový okraj ovládla Kateřina Konečná a uskupení stačilo. Mnozí míní, že i díky umnému upozadění značky KSČM. Může to ale být přesně naopak. Její příznivci chtěli volit komunisty a pouze tolerovali, že se tentokrát zaštítili chytlavým názvem, který zdůraznil distanc od Fialovy vlády a dosavadního zaměření unijní politiky. Pokud se ovšem konečná zapouzdří v tomto obalu a nepřibere další zajímavé levicové tváře typu exministryně Jany Maláčové. Nikam dál se neposune. Navíc jejím odchodem do Bruselu akcie formace stačilo prudce poklesnou. Zcela jiná je situace na pravici. Petr Fiala vsadil všechny karty na trojblok spolu, v němž se dominance ODS vytrácí a její pravicové ideje rozmělňují. To otevřelo dveře nespokojencům, kteří touží po oprášení původních hodnot, ať už se to týká kulturně politických nebo ekonomických témat. Jakkoliv se exprezident Václav Klaus v zahraniční agendě posunul do extrémních pozic, ekonomické oblasti se drží své původní teorie o štíhlém státu, trhu bez přívlastků a ukončení nárokového dotačního narativu. Nevymýšleli žádné složité konstrukce, nýbrž se svým mluvčím Petrem a Macinkou vsadil na nejsrozumitelnější symbol, tedy automobil. Skoro každý ho má v garáži nebo před domem a život bez něj si nedovede představit. Když lidem řekli, že jim Brusel, zelení šílenci, levičáci a současná vláda chtějí jejich dopravní prostředek vzít, protože spalovací motor nahradí mnohokrát dražší baterií. Bylo napůl vyhráno. Akorát se jim nedařilo najít nosiče této myšlenky. Ve Filipu Turkovi ho objevili. Nyní budou úspěšný koncept hnutí přísaha a motoristé sobě tvarovat k obrazu svému. Jak říká Andrej Babiš, je to ODS revival. Návrat ke kořenům může za těchto okolností zaujmout voliče strana rozpočtové odpovědnosti, kde by figuroval Miroslav Kalousek s jeho sarkasmem, intelektuální převahou a tvrzením, že není prosperity bez tvrdých úsporných opatření. Robert Šlachta a Petr Macinka nemají ani desetinu charismatu, byť třeba pochybného, jímž disponuje Filip Turek, který ale skončil v Bruselu. Klausovi kánony nemusejí stačit. Miroslav Kalousek je přitažlivé a jednoznačné východisko pro úzkou skupinu lidí. Druhého Karla Schwarzenberga široko daleko nevidno. V obou případech tedy záleží na tom, koho hlavní tahouni přilákají do svých řad. Směrem ke sněmovním volbám. Je neméně důležité, že pro Babiše je Klaus s maminkou přijatelnější než Kalousek. Kdyby se k němu přidala pragmatická a proti Fialovi je naladěná část ODS. Budoucí vládní koalici nabývá reálnějších obrysů. Avšak může to dopadnout opačně, pakliže se vládní Pipta vzpamatuje a místo nekonečné smyčky klišé hesel a Antibabiše vrátí politice její věcný obsah.