Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Kdo a kam unesl Západ

Názory a argumenty

Karel Hvížďala: Kdo a kam unesl Západ
Protivládní demonstrace v Bratislavě

Plus

Rozhlédneme-li se po celé Evropě, nemůžeme si nevšimnout, že vzrůstají extrémy v Itálii, ve Francii, v Holandsku, na Slovensku a třeba i v Bulharsku. Společnost se štěpí a polarizuje i ve Spojených státech. Hovoří se o pokusu unést Západ.
Karel Hvížďala

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Rozhlédneme-li se po celé Evropě, nemůžeme si nevšimnout, že vzrůstají extrémy v Itálii, ve Francii, v Holandsku, na Slovensku a i třeba v Bulharsku. Společnost se štěpí a polarizuje i ve Spojených státech. Hovoří se o pokusu unést zápas zblízka. To můžeme pozorovat nejen doma, ale i v Německu, kde vzrůstají obavy, že v některých zemích už nepůjde sestavit vládu bez extrémně pravicové Alternativy pro Německo. Jenže jak říkají sociologové, nejvíc znepokojující na této situaci je to, co mají pravicoví extremisté společného s levicovými extrémisty. A to je rebelie proti vyhynutí. Levice protestuje proti změnám klimatu a vyžaduje jinou ekonomiku. Pravice brojí proti migraci a vyžaduje změnu přístupu k lidským právům. Jedni křičí my musíme nebezpečné emise ihned snížit, druzí naléhají na to, abychom migraci okamžitě zastavili. Jedni odmítají rodí děti, druzí to považují za zradu a křičí, že každá rodina by měla mít tři děti. Politici upozorňují i na to, že agresivní pravice ukazuje na stinnou stránku globalizace, která způsobila mnoho krizí, vyšroubovala do extrémů výkonnostní společnost a ta individualizovala selhání. A kdo takto nastavené společnosti není úspěšný, může si za to sám, což vede k urážkám, zlosti a ke zmíněné polarizaci. A to bohužel dnes platí i o těch úspěšných. Když někdo má úspěch, začne mít po chvíli strach, aby mu ten úspěch vydržel. Jak je vidět, všechny skupiny spojuje ztráta víry v budoucnost. Společnost se dostala do situace, kdy skoro všichni se něčeho bojí a kdo nevěří v budoucnost, má strach. A kdo má strach, by je kolem sebe a snadno se s ním manipuluje. Jenže jak to komentují analytici? Za takovou situaci nemůže žádný zákon, žádná konkrétní vláda. Ale platí staré pravidlo když se změní velké věci, má vždy největší problém ten, kdo před změnami byl považován za vítěze. A to je hlavní důvod, proč se v řadě zemí lidé přejí, aby včerejšek neskončil. Svět se ale změnil radikálně. Nejen globalizací, novými technologiemi, závratně rychlou komunikací, výkonnostní společností, ale i dvěma válkami. Naše civilizace se zrodila v bipolárním světě, ale ostatní země sní o multipolárním světě, i když neví, jak by měla fungovat. Tento faktor musíme vzít v potaz. Žijeme v době, kdy krize se řetězí a nikdo v naší civilizaci na to nebyl připraven. Všichni se teprve učí novou situaci zvládat a populisté zleva i zprava to využívají. Důvěru občanů mohou odpovědní politici získat jen tehdy, když nebudou lhát, přiznají své chyby a každý krok důkladně vysvětlí, aby tomu rozuměli i ti, co se o politiku nestarají. V tuto chvíli se zdá, že EU potřebuje hlavně společnou azylovou politiku, změnu v danění a zavést kompatibilní krizovou regulaci. Tedy západ nikdo neunesl. Jen změny, které nemají jednoho viníka, eskalovaly rozhořčení. A kam se posuneme, to bude záležet i na nás.

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu