Scénáře summitu EU z konce minulého týdne nemá obdoby. Viktor Orbán, předseda vlády desetimilionového Maďarska, drží pod krkem 26 lídrů ostatních členských zemí EU, které mají skoro půl miliardy obyvatel. Když povolí, tedy se vypaří z jednací místnosti v okamžiku rozhodování. Použije tak kreativně nástroj tzv. konstruktivní abstence. Všichni se pak radují, že EU přece jen dokázala formálně zahájit přístupová jednání s Ukrajinou. A když o pár hodin později při jednání o finanční pomoci téže Ukrajině nepovolí, neodejde, trvá na svém. I ve tři ráno je z toho patová situace a zbytek unie hledá způsob, jak vybruslit. Orbánovi obstrukce a jejich překonávání stojí hodně času, úsilí a koneckonců i peněz činí z maďarského politika nejen uličníka a taškáře, ale také obdivovaného kverulanta, který se dokáže postavit obrovské přesile, aby prosadil svou. A jeho fanoušci ovšem zapomínají, že jsou to právě demokratické rozhodovací procesy, které mu umožňují si takto vymezovat a ostatním znemožňují ho za to jakkoli trestat. Má plné právo být proti, stejně jako má plné právo, když už nedokáže ustát politický tlak, odejít na chvilku ze zasedačky, a ne nastolit ve to tedy umožnit konsens. Komentátoři si hojně kladou otázku, proč to dělá, proč se staví proti všem? Svolává na svou hlavu hromy a blesky, co z toho má nebo co za to má. Vezme-li se v úvahu, že jeho postoje vyhovují především ruskému Vladimiru Putinovi, stojí mu pohlazení z Moskvy za to. A maďarské společnosti? Orbán velmi těžce nese, že Evropská komise upírá Maďarsku přes 30 miliard eur dotací z různých fondů kvůli porušování zásad vlády práva. Politik jeho nátury se nenechá jen tak klepnout přes prsty. Krom toho vidí, že ony zadržované peníze ekonomika jeho země nutně potřebuje. Přihazuje proto sázky, přilévá olej do ohně. A hle, ono to funguje. Těsně před summitem Evropská komise uvolnila pro Maďarsko 10 miliard. Orbán vzápětí umožnil politické gesto vůči Ukrajině, ačkoli týdny avizoval, že to neudělá. O zbývající dotaz se bojuje nyní. Tým, že blokuje finanční pomoc Ukrajině ve výši 50 miliard, které mají umožnit Kyjevu udržet stát nad vodou i za válečného stavu. Nyní půjde docela banálně o to, zda se komise domluví s vládami a peníze pustí, nebo zda se souboj opět vyhrotí v psychodrama na příští schůzi Evropské rady někdy koncem ledna nebo začátkem února. Orbán jako zkušený evropský harcovník dobře ví, že bude mít ještě mnoho možností poškodit proces vyjednávání s Ukrajinou. Vždyť státy rozhodují jednomyslně o uzavření každé vyjednávací kapitoly. Ví ovšem také, že zbývajících 26 vlád může fond pro Ukrajinu vytvořit mimo rozpočet EU a obejít tak jeho veto. Může tlačit na pilu, ale s rozmyslem, jinak se ocitne sám na mrazu, bude licitovat. Je si vědom, že posledně zmíněná možnost se nelíbí nejen jemu, ale i ostatním, protože je komplikovaná a symbolizuje nejednotu. Mýlí se ti, kdo říkají, že nic z toho, to by se nedělo, kdyby EU Maďarsko nepronásledovala kvůli korupci, potlačování svobody médií a občanské společnosti nebo nezávislostí justice. Naopak právě tím, že komise Maďarsko potrestala a upřela mu vysoké peníze, si vytvořila páku, kterou může dnes na Orbána účinně použít. Kdyby toho nebylo, maďarský vladař by pravděpodobně stejně škodil k potěšení Kremlu, ale unie by byla bezbranná. Takto se mohou obě strany oddávat handlování s penězi, zásadami a zahraničněpolitickými prioritami jako někde na bazaru. Ale aspoň že tak