Farmáři v EU nebudou už muset předělávat neúrodná pole na louky, nebudou muset povinně střídat plodiny, ani nebudou nuceni nechávat ležet čtyři % orné půdy ladem. Budou moct dál používat pesticidy podle dosavadních pravidel. Jejich omezení je odloženo ad acta. Třetí měsíc trvající vzpoura přináší své ovoce, a to vesměs na úkor plánovaných opatření zacílených na ekologii a ochranu klimatu. Tři měsíce před volbami do Evropského parlamentu unie ustupuje hlučným a mnohdy násilným protestům, které na jedné straně odrážejí rostoucí frustraci zemědělských profesionálů, na druhé se však stávají také výrazem super konzervativních, často populistických politických sil. Nejméně v desítce členských zemí, Česko nevyjímaje. Ministři zemědělství je berou tak vážně, že se v pondělí sjeli do Bruselu na mimořádnou schůzi, se které vzešlo jasné poselství. Rozumíme vám a uděláme všechno pro to, aby byly vaše požadavky uspokojeny a traktory se z ulic evropských měst vrátili na pole. Vedle zmíněných legislativních změn, které ještě podléhají schválení Evropského parlamentu, se ministři podepsali pod návrh Evropské komise, aby se počet kontrol na farmách v EU snížil na polovinu. Mělo by to poněkud odlehčit administrativní zátěž spojenou s čerpáním dotací, která je jediným opravdu plošným společným jmenovatelem farmářských stesků. Sedláci, zvláště ti malí, se doslova hroutí pod požadavky společné zemědělské politiky. Výkazů a hlášení a kontrol neustále přibývá. Je pozoruhodné, že jde o dlouhodobé stesky. Známou písničku, na kterou komise vždy odpovídala stejně obehranou argumentací, že veřejné peníze se v Evropě nesmí jen tak rozhazovat, že kontrola musí být, a to dokonalá. Vždyť to zemědělských dotací byly necelá třetina evropského rozpočtu, přes 300 miliard eur na sedm let. Vždycky se najdou filuto b, kteří podvádějí v počtu krav nebo v počtu ha. Nedá se tedy nic dělat. No a pak stačí, aby traktory vyjely ve správnou chvíli do center hlavních měst pod několika demagogickými transparenty, aby se část protestujících nechala využít krajní pravicí. A najednou to jde. Nejen méně kontrol a méně zelené transformace, ale i takové věci jako zavedení brzd a výjimek pro případ, že by evropským farmářům hodně vadily laciná ukrajinská vejce, cukr nebo kuřata, na která se nebude vztahovat volný obchod blahosklonně a správně zavedený jako gesto vůči napadené zemi. Společná zemědělská politika je jednou z nejvíce integrovaných a nejpropracovanějších oblastí působnosti unie. Její páteří jsou dotace, převážně tzv. přímé platby. Zjednodušeně se dá říct, že v klíčových segmentech výroby potravin čerpají evropští farmáři od Portugalska po Estonsko stejné dotace za rovných podmínek a nemají nárok na další podporu ze strany národních vlád, která by narušila férové podmínky na trhu. To, co se dnes děje, potvrzuje slabiny tohoto poněkud archaický a systému. Ale i to, že zatím nikdo nevymyslel nic lepšího, potvrzuje i to, že farmáři, ačkoli představují necelá tři % evropských voličů, mají daleko větší vliv a nikdo si nechce znepřátelit. Jejich frustrace má rozmanité důvody a může být pravá nebo falešná. Ale je to skutečná síla. Zatím není jasné, zda její pondělní ústupky budou stačit.