Návštěva tzv. vyloučených lokalit v Ústeckém kraji přiměla prezidenta Petra Pavla k odvážné úvaze. Nahlas řekl to, co všichni ví a politici neřeší. Chudí lidé žijí v naprosto nevyhovujících a předražených bytech a miliardy, které jim stát posílá, putují k vlastníkům těchto ubytoven. Ti inkasují peníze, aniž by se jakkoliv snažili o zlepšení a zvelebení svých domů. Státní peníze tak jedny udržují v šílených podmínkách a z druhých dělají miliardáře. Řešením této situace by podle prezidenta Pavla mohl být připravovaný zákon o podpoře v bydlení. Mluvit by se prý také mělo o tom, jak donutit vlastníky těchto hororových domů, aby se o majetek lépe starali a domy nepronajímali za podstatně vyšší ceny, než jsou běžné v okolí, tedy ve vyloučených lokalitách. Krajním řešením by pak podle hlavy státu mohlo být i vyvlastnění těchto ubytoven. Prezident Pavel má naprostou pravdu. Pravdu, kterou pravidelně opakují ti, kteří se dlouhodobě starají o obyvatele těchto lokalit. Pravdu, která trvá skoro 20 let, aniž by byla reálná snaha toto dolování státních peněz jakkoliv přibrzdit. Politici o problému samozřejmě vědí velmi dobře. Za prvé se dá jen těžko utajit a za druhé někteří z nich do nájemních domů investovali a velmi dobře na celém systému vydělávají. I proto se v průběhu takřka dvou dekád nenašla vláda, která by byla ochotná přijít s reálnou změnou, a nejen upravovat podmínky čerpání dotací, které nakonec vedly jen k vyšším státním výdajům. Výsledkem je setrvalé chudnutí chudých a bohatnutí bohatých. Přehled pokusů o zákon o sociálním bydlení je smutný. Poprvé se objevil v programovém prohlášení vlády Mirka Topolánka v roce 2007. Trvalo ale 10 let a mnoho dalších vlád, než zákon získal v roce 2017 paragrafovanou po dobu jeho projednávání v parlamentu ale neprošla ani prvním čtením. Hlavními odpůrci byli politici ODS a TOP 09. Zákon o sociálním bydlení tím definitivně skončil a slovní spojení sociální bydlení se stalo politicky toxickým. Ministerstvo pro místní rozvoj pod vedením Pirátů proto raději připravilo zákon o podpoře v bydlení. Ten po prvním odmítnutí nakonec vláda Petra Fialy z ODS skutečně schválila. To ale neznamená, že se něco reálně změní. Ukázalo se, že vláda jako celek byla ochotna přistoupit pouze na notně ořezané znění zákona, za kterého takřka zmizela navrhovaná síť poradenských center. Oficiálně protože díky tomu stát ušetří 135 milionů korun. Neoficiální důvody si kvůli značné propojenosti některých politiků se špinavým byznysem ubytoven lze jen domýšlet. Zákon o podpoře v bydlení měl pomoci až 1,6 milionům lidí, kteří mohou mít v některých fázích svého života problémy s bydlením. Redukce vyloučených lokalit byla jeho součástí. I za vlády Petra Fialy stouply náklady na příspěvek na bydlení na dvojnásobek na ohromujících 18 miliard korun. Další jednotky miliard jdou na dávky v hmotné nouzi včetně doplatku na bydlení. Hlavním výsledkem těchto bobtnající výdajů je růst cen nájemného. Na situaci lidí, kteří živoří v podmínkách vyloučených lokalit, se nezměnilo vůbec nic. Vzhledem k dlouhodobé neochotě politiků řešit bydlení chudých. Je otázkou, zda zákon o podpoře v bydlení projde parlamentem, přestože tam má současná vládní koalice pohodlnou většinu. Historie má tendenci se opakovat a posílat zákon, který by pomohl s bydlením pro sociálně slabé, a posílat zákon, který by pomohl s bydlením pro sociálně slabé, do koše.