Zrušením druhého hradního setkání, které se týkalo změn důchodů, hnutí ANO definitivně hodilo vidle do jakékoliv dohody o důchodové reformě z dílny ministerstva práce a sociálních věcí. Jen pro připomenutí ta řeší nedostatek peněz na důchodovém účtu především prodloužením věku odchodu do důchodu. Druhý pilíř, samostatné individuální důchodové účty a podobné finanční operace jsou i pro současnou vládu tabu bez ohledu na upozornění ekonomů, že výdaje na důchody v budoucnosti rozpočtu zlomí vaz. Takže jaká je reálná situace? Důchody už nyní činí největší výdajovou složku rozpočtu. Jakákoliv snaha o změnu naráží na odpor některé části politiků bez ohledu na vládu, jak dlouho je tato situace udržitelná. Demografická situace podle poslední prognózy Českého statistického úřadu vypadá takto. V nejbližších několika letech sice každý rok poroste počet seniorů díky silným populačním ročníkům ale ještě chvíli také stoupne počet lidí v pracujícím věku, kteří odvádějí do systému peníze. I proto se dá pochopit, proč se nikomu do zásadních změn nechce. První krize nastane ve chvíli, kdy půjdou do penze tzv. husákovy děti. Počet lidí v produktivním věku se sice příliš nezmění, počet seniorů nad 64 let ale stoupne o několik set 1000. A to už bude extrémně náročné na rozpočet a bez dalších změn neufinancovatelné. Jenže k této situaci dojde za 10 až 15 let, tedy v době, která pro aktuální politické vítězství není podstatná. Bohužel za necelých 20 let ode dneška prudce stoupne počet starých a současně začne velmi rychle klesat počet těch, kteří by se o ně mohli jakýmkoliv způsobem postarat. A tento trend se má prohlubovat v době, kdy současní padesátníci budou skutečně potřebovat plnou zdravotní, sociální i finanční podporu. Protože nebudou fyzicky ani mentálně schopni se o sebe postarat, bude v Česku o 700000 seniorů víc než dnes. Současně počet všech mladších lidí včetně kojenců klesne o milion a 100000. V tu dobu nebude problémem penzijní reforma, ale prosté zabezpečení přežití penzistů, kteří budou představovat neúměrný nápor nejen na penzijní, ale také na zdravotní a sociální systém a bude čistě na ochotě generace, která teď prožívá krizi bydlení a nemůže dostat své děti do škol a školek, zda vůbec bude ochota se postarat o své předky s přihlédnutím k tomu, že tím, co se jí od jejich předků dostává, jsou dobré rady, případně nové komise, a nikoliv potřebné změny, po kterých volá. Důchodová reforma je politickým tématem posledních tří dekád. Jestli ke změnám dojde letos, nebo napřesrok, je v tomto horizontu ne příliš podstatné. Daleko horší ale dlouhotrvající eroze mezigenerační solidarity. Ta se v budoucnu vrátí jak bumerang těm, co nejsou ochotni připustit, že pokud nedojde ke změně jako společnost, kde má každý člen svoje práva, ale také povinnosti, končíme.