Češi pomalu objevují kouzlo stávek. Protože jsou ale relativně spořádaní a opatrní, bude se stávkovat jen mírně. V mezích zákona zastavíme práci kultivovanou formou, obhajoval dvouhodinovou stávku, která je vymyšlená tak, aby nenarušila výrobu, například předseda odborů ve Škoda Auto Jaroslav Povšík. Vláda tedy aspoň zatím nemusí mít ze stávek větší obavy. S protestem lékařů to bude ale asi horší. Vláda ovšem dělá zatím vše proto, aby stávkující povzbudil. A to se týká zejména stávky ve školství. Premiér prohlásil, že stávkujícím učitelům jde o protest a využití složité situaci, ve které naše země je, a to pokládá za nezodpovědné. Bohužel zapomněl vysvětlit, proč vyžaduje odpovědný přístup jen od některých vrstev obyvatelstva. Premiérův výstup ně zvedá ze židle, nechala se slyšet místopředsedkyně školských odborů Markéta Seidlová. Rovněž argumenty ministra školství beka zveřejněné na sociální síti, ochotu stávkovat podle všeho ještě posílili. Někteří stávkující dokonce označili vyjadřování vlády ke stávce učitelů za informační válku. Takový ale duch doby. Tolikrát zmiňovaná komunikace je zkrátka disciplínou, ve které tato vláda opravdu nevyniká. Je otázkou, zda se premiér zhlédl v tvrdém postoji vůči stávkujícím, kterým třeba proslula v 80. letech minulého století Margaret Thatcherová, nebo jen pasivně čeká, že nespokojenost veřejnosti nějak vysedí. To by byla poněkud riskantní strategie, protože vláda má před sebou další problémy a sérii nepopulárních kroků. Je například otázkou, co s náladami populace udělá plánované zdražení elektřiny, omezení zdravotnické péče v nemocnicích a dopady konsolidačního balíčku. Občané si stále silněji uvědomují, že potraviny, bydlení, energie jsou u nás dražší než ve vyspělých zemích, přičemž naše platy jsou mnohem menší. Životní úroveň většiny obyvatelstva proto klesá. Někdy to ale vypadá, že vláda, zejména její konzervativní část, zvolila drsnou lekci brutálního kapitalismu a důsledků ji covidových uzávěr, energetické krize a dalších ekonomických problémů přenáší na občany, což nejvíc pociťují ti ekonomicky nejslabší. Zejména pro ODS je z ideologických důvodů ze všeho nejdůležitější nezvyšovat deficit státního rozpočtu, samozřejmě bez navýšení jeho příjmů, což znamená škrtat výdaje státu. ODS odmítá přiznat svoji chybu, když pomohla Andreji Babišovi zrušit superhrubou mzdu a teď i těch minimálně 100 miliard ročně schází. Členové vlády vyznávající konzervativní ideologii, by si ovšem měli uvědomit, že vládnou národu z celkem zažitým sociálním cítěním, který byl zvyklý na relativní sociální rovnost. Nadšení z kapitalismu, které v lidech vyvolal po pádu komunismu Václav Klaus, již vyvanulo, když většina populace zjistila, že nezbohatne nebo nezbohatne tak, jaký bylo slibováno v příštím roce. Tedy uvidíme, co další zdražování se zatím kultivovanou formou stávek a protestů udělá a zda vládě její zač evropský přístup ke stávkujícím vydrží. Opustit ideologii divokého kapitalismu bude zejména pro politiky ODS velice obtížné. Měli by si ale spočítat, zda jim ty nejbohatší vrstvy společnosti, kterým politika nízkých daní, škrtů státních výdajů a omezování funkce státu vyhovuje, budou schopny v příštích volbách zajistit dostatek hlasů.