Názory a argumenty

Jan Fingerland: První bitva íránsko-izraelské války

Názory a argumenty

Jan Fingerland: První bitva íránsko-izraelské války
Pohled z Aškelonu na protiraketový systém, který se spustil, když Írán vypustil bezpilotní letouny a rakety na Izrael.

Plus

Íránský útok na Izrael byl vůbec prvním, který byl veden z íránského území na území Izraele. Jak už to u mnoha podobných událostí bývá, její skutečný význam budeme moci zhodnotit až při zpětném pohledu.
Jan Fingerland

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.
  • Íránský útok na Izrael byl vůbec prvním, který byl veden z íránského území na území Izraele. Jak už to u mnoha podobných událostí bývá, s její skutečný význam budeme moci zhodnotit až při zpětném pohledu. Až dosud totiž Írán proti Izraeli bojoval pomocí prostředníků Hizballáhu a Hamasu a islámského džihádu, v poslední době i jemenských Húsíů a iráckých šíitských milicí. Tentokrát se rozhodl demonstrovat svou sílu přímo, čímž možná odhalil i určitou slabost. Víkendový útok mohou obě strany vyložit jako své vítězství. Íránci mohou tvrdit, že pomstili smrt svých lidí v Damašku. Šlo o spektakulární akci stovek létajících objektů, která zůstane ještě dlouho v paměti. Paradoxně pro Írán výhodné i to, že útok byl efektní, ale neefektivní, takže nevyžaduje masivní izraelskou odpověď. Izraelci říkají, že likvidace naprosté většiny íránských střel a dronů je vlastně jejich vítězstvím. Poté, co se nechali zaskočit vloni sedmého října, mohli složit jakýsi reparát a ještě demonstrovat svou technologickou připravenost. Na námitku, že se jim to podařilo i za pomoci spojenců západních i arabských, mohou odpovědět protinámitkou. Za Izrael se nečekaně postavili i státy, které jej ještě před pár dny kritizovaly. Izrael díky íránskému útoku náhle vystupuje jako člen spřátelené aliance. V tom je také kus íránské prohry. Útok na Izrael ukázal, že arabskou izraelský konflikt nenápadně skončil a vystřídal ho otevřený střet íránskou, izraelský, v němž jsou arabské státy neutrály, případně stojí aktivně či pasivně na straně Izraele. Všechny se totiž bojí íránské rozpínavosti a působení proíránských sil uvnitř svých vlastních hranic. Proto žádný z arabských států nezrušil svou mírovou dohodu s Izraelem a Saúdy otevřeně mluví o tom, že hned po válce v Gaze znovu naváží dialog s Jeruzalémem. Je to výsledek mnohaletého procesu, v němž arabské státy dospěly k závěru, že ano, Izraele jim nic nehrozí, ale od stále agilnějšího Íránu ano. Teherán svými hrozbami Jordánsku připomněl těmto vládám, že by jaderný Írán za souseda mít nechtěli. Je tu ovšem rozdíl. Izrael leží od Íránu daleko a ani nemůže udělat nic, čím by ho usmířil se strany Teheránu. Je to čistě ideologická nenávist. Arabské státy jsou naopak buď přímými íránskými sousedy, anebo vidí, co íránští agenti udělaly se zeměmi, jako je Libanon, Sýrie nebo Irák. Teď se tedy čeká, zda Jeruzalém na masivní útok odpoví, nebo ne. V samotném Izraeli se o to vede politický spor. Představitelé krajní pravice tvrdí, že Izrael musí obnovit svou odstrašující sílu a tlačí Netanjahua k odvetě. Umírněnější proud říká, že je lepší využít tohoto momentu k posilování mezinárodní koalice a také, že je to příležitost k uklidnění rozbouřených vztahů s Washingtonem. Pro Izrael je ostatně noc na tuto neděli připomínkou, jak moc Ameriku potřebují, a je tedy někdy dobré jí vyhovět. Je šance, že toto kolo íránskou izraelské války skončilo, ale snaha Íránu obklíčit Izrael svými prostředníky neskončí a neskončí ani tato podivná válka, i když bude znovu vedena jen prostřednictvím těchto náhradních sil.

Ostatní také poslouchají