V demokratických systémech je obvyklé, že se u moci vystřídá levice s pravicí. Jen výjimečně se ale stává, aby představitelé byznysu veřejně podpořil i levicové strany. To se právě teď stalo v Británii. Proč více než 100 předních představitelů britských firem v otevřeném dopise podpořilo v nadcházejících volbách labouristickou stranu. Tím jakoby současně vyslovili nedůvěru konzervativní straně. Přitom v roce 2015 podobným dopisem britští byznysmeni naopak podpořili konzervativce. Jenže doba se změnila. Současný předseda Labour Party Keir Starmer pravděpodobně ukončí čtrnáctileté období pobytu své strany v opozici, ale zřejmě také zamíří k obrovskému volebnímu vítězství. Objevuje se přirovnání k vítězství Tony Blaira v roce 997, kterým také ukončil dlouholetou konzervativní éru a naopak nastolil dlouhé období labouristických vlád. Jenže je tu ještě jiná podobnost. Blair uspěl i proto, že oproti svým silně levicovým předchůdcům zakormidloval do středu a přebral konzervativcům řadu voličů. V tomto smyslu je současný předseda labouristů Starmer skutečně jeho žákem. Po silně levicových předchůdcích a Dumy Bendovi a Jeremy Corbynovi nabízí jménem své strany opět centristickou cestu. A je možné, že kromě únavy společnosti z konzervativních vlád přispěje k jeho úspěchu právě tato taktika. Projevuje se na dlouhodobé rétorice stranického vedení, ale i labouristického manifestu, vlastně volebního programu, který před několika dny strana zveřejnila. Ekonomika zabírá asi třetinu jeho rozsahu. Stál m. Snad nejčastěji mluví o bohatství a vytváření bohatství, nikoli o přerozdělování, sociální spravedlnosti, natož třídním boji. Kromě toho, že mluví o zvýhodnění pracujících, tedy asi všech méně vydělávajících zaměstnanců, také slíbil, že nezvýší firmám daně. Ty jsou nyní 25 %. Starmer často zmiňuje potřebu hospodářského růstu. Ten hodlá dosáhnout mimo jiné pomocí velkých infrastrukturních výdajů, jako jsou dopravní stavby, ale také masivní výstavba bytů. Za pět let ji chce postavit jeden a půl milionu. Hodlá též vytvořit národního producenta energie, zejména zelené, jenž by táhl technologickou obnovu průmyslu, a také zřídit Národní investiční fond, který by uvolnil miliardy liber na účtech pro podnikání a investice. Jenže právě peníze jsou také tématem, o kterém prý také nejvíc mlží Starmera. Jeho strana slibují v programu více všeho lékařů zdravotních škol, nemocnic, školek, stavebních inspektorů, domů, přístavů, vlaků, dokonce i jaderných ponorek a také kariérních poradců pro mladé, učitelů, snídani ve školách, administrátorů stavebních úřadů, policistů, azylových úředníků i bojovníků s pašeráctvím lidí. A to je jen výběr. Labour Party na rozdíl od konzervativců neslibuje daňové škrty, ale slibuje mnoho výdajů, které nejsou podle některých kritiků pokryty reálně. Očekávatelný mi příjmy přinejmenším prý vychází z příliš optimistického očekávání ohledně růstu a hodlá také přísnějším zdanění velkých dědictví de facto vypudit ze země super boháče i s jejich konty. Je možné, že zmíněná stovka předních manažerů a byznysmenů toto všechno ví, ale vidí, že konzervativci jsou u moci už moc dlouho, žádné účinné recepty nenabídli a není důvod věřit, že je budou mít tentokrát. Neboli současná rozumná Labour Party s umírněným předsedou jim připadá jako lepší varianta než pokračování vlády strany nízkých daní a chaosu.