Který jiný předseda strany by ne oblízl všech 10, kdyby stejně jako řecký premiér Kyriakos Mitsotakis a jeho strana Nová demokracie dostal v parlamentních volbách přes 40 % hlasů. Ne tak Mitsotakis tehdy odložil volby na květen, aby zmírnil šok, je již Řekové utrpěli, způsobený železničním neštěstím s desítkami obětí na životě. Mnozí analytici i tak odhadovali propad jeho pravicové vlády. Politika škrtů a doslovné škrcení veřejných výdajů sice vedla ke snížení řeckého veřejného dluhu, stále ještě astronomického veřejné rozpočty se ale alespoň stal i z pohledu finančních institucí opět úvěrovat silné. Cenu již za Mitsotakis, o o drastické šetření Řekové zaplatili, představuje jejich propadnutí do chudoby. Potkal dokonce i mnohé příslušníky střední třídy. Doširoka rozevřené sociální nůžky způsobily i skromnou účast řeku u voličských uren. Pohybovala se kolem slabé poloviny oprávněných voličů. K volbám zpravidla nešli ti, kteří díky škrtům zápolí s chudobou, mají zcela jiné problémy než volit mezi konzervativní Novou demokracií, levicovými radikály ze Syrizy a socialisty spas oku neúčast na volbách, způsobená nelítostnou fiskální politikou vlády, jež si pochvalují jen banky a finanční instituce, nakonec nahrála na smeč straně, jež za stávající neblahou situaci nese hlavní odpovědnost. Při pohledu na volební výsledky by se mohlo zdát, že Mitsotakis se svými více než 40 % začne vesele sestavovat vládu. Jeho největší konkurence, levicová Syriza, přece dosáhla pouhé poloviny jeho výsledku. Přesto se o nic takového nepokouší. Důvodem není ani tak mizerný koaliční potenciál. Nějaký by se našel, spolehlivou většinu by kupříkladu dal dohromady se socialisty. Spas oku k nadpoloviční parlamentní většině Nové demokracii chybí pouhých pár poslaneckých křesel. Jenže Mitsotakis chce vládnout. Sám, proto hodlá vyvolat nové volby. Nejspíš chce do dějin jako bájný zachránce Řecka, jemuž ještě před pár lety hrozil totální státní bankrot, vstoupit samojediný. Nabízí se otázka, zda strana, která si říká Nová demokracie, je opravdu stranou poctivě demokratickou? Zda její přídomek nová nemá význam povídce specifický. Jednou ze základních politických ctností Demokratické strany je schopnost uzavírat s jinými stranami koalice a praktikovat politiku založenou na vzájemných kompromisech. Mitsotakisovi a strana se patrně zhlédla v Orbánově Fideszu. Pokud se nezadaří a v nových volbách nepřekročí žádoucí parlamentní většinu, dopadne podobně, jako dopadlo hnutí Andreje Babiše jako příslovečný kůl v plotě. Poslední volby Babiš sice jako strana vyhrál, nicméně jakékoli jeho pokusy sestavit vládu by tehdy byli bývali marněním času. Uznal to dokonce jeho největší fanda, tehdejší prezident Zeman. Tak nejen v případě Maďarska, ale i v případě Řecka hrozí, že možná s jistou ironií budeme psát vítejte v nové Evropě.