Ještě před pár týdny vládní politici jednohlasně odmítali jakékoliv cenové stropy na energie, nyní najednou musí vysvětlovat hned 2. 1 je unijní, který upravuje výkupní ceny od výrobců energie, a druhý je tuzemský český, který zas upravuje cenu pro konečného spotřebitele, v žádném případě nemusí být shodné, ale měli by se dobře doplňovat, protože co uvízne nad unijním stropem, to zas po platí náklady. Na tu jsem s tím stropem ano, je to trochu složité, ale snad to zafunguje. Ceny energií jsou enormní a je dobře, že se národní lídři pod patronací českého předsednictví shodli, že základ bude unijní. Jednotlivé státy si totiž už budovali své různé stropy, což by se brzo dostalo do kolize s jednotným unijním trhem a například pro Česko na křižovatce nejen dopravních a obchodních cest, ale těch energetických, by to byl brzo neřešitelný problém. Nad vším by tedy měl se klenout unijní strop pro producenty energií, mohou nadále prodávat za extrémní ceny. Trh tak bude zachován, ale co utrží nad 180 eur za MWh, to odevzdají na řešení energetické krize. Důležité je, že se to týká jen jaderných, uhelných a obnovitelných zdrojů. Drahý plyn, strůjce většiny problémů, zůstane bez regulace, byť mnozí už říkají, že ani zastropování cen plynu se nevyhneme. No a pak je tu ten český strop, který upravuje, co uvidíme na složenkách jako spotřebitele. Zatímco v jiných zemích politici připravovali občany na možné zavedení stropu už měsíce, v Česku to bylo velké překvapení. Ještě před dvěma týdny Petr Fiala hřímal, že proponenty cenových stropů jsou falešnými energetickými proroky a takové řešení nemůže nikdy fungovat. A ejhle, najednou tu už nejsou žádní falešní proroci. Jsou praví, dokonce pravicový. Této vlády by se tedy mělo platit včetně DPH maximálně šest korun za kWh, u silové elektřiny, u plynu pak tři koruny za kWh. Určitě vláda mohla zvolit i jiné, méně plošné, méně drahé řešení, jak pomoci potřebným s enormními účty. Ale protože neměla vláda nic připraveno pořádného, je nakonec celkem pochopitelné, proč se k dlouho odmítaným cenovým stropem přiklonila. Teď ovšem uvidíme to nejpodstatnější 100 jsou oba dva stropy správně nastaveny? Když místo trhu došlo na náhodné určování částky byrokratem, určitě by měly pomoct, ale také by měli pobízet k úsporám. No a pak je tady druhá, neméně důležitá otázka, zda výběr peněz od producentů energií pokryje alespoň přibližně dotaci na spotřebu domácností. Kolik přiteče do Česka z unijního plánu, to zatím nevíme. Vláda ale už domácí stropy vyčíslila na 130 miliard korun. Podle odborníků to bude ale asi výrazně více, protože vedle domácností stropy budou moci využít i živnostníci a menší podnikatele a veřejný sektor. S NATO tedy mají unijní i domácí politici dobře spočítané, protože to nejhorší, co by se mohlo přihodit, je, že na domácí limitování cen nebude mít nakonec stát dost prostředků a cenové stropy se nás tu nejhorší chvíli se sypou na hlavu.