Ceny pohonných hmot zase jednou skáčou jako na trampolíně a český řidič netuší, kde se ustálí. Stát opět mluví o kontrole marží a přitom ignoruje jeden jednoduchý nástroj, jak řidičům každém kraji říct, jaká je férová cena nafty a benzinu. Do velké míry se to dalo čekat, když se počátkem srpna po roce spotřební daň na l nafty vrátila na původní cifru 9 95 korun, i tak se do skokového zdražení schovalo kdeco. Nejen daňová změna, ale i drahá ropa, slabá koruna a jistě i navyšování marží. Od začátku srpna tak nafta vyskočila o čtyři koruny za l a svezl se s ním i benzin 10 ani vůbec neměnil a tam je to asi o dvě koruny za l. Ministerstvo financí už zase vytahuje své obvyklé varování, že si posvítí na marže pumpařů. Ale z toho opravdu nezaprší. Data za srpen budou až někdy v polovině září. To už bude dávno za cenovým skokem z poloviny prázdnin. Navíc všem kromě ministerstva je jasné, že i když si možná pumpaři o nějaký ten halíř vezmou navíc, tak zásadní jsou marže rafinérií, které skáčou o koruny. Přitom tady stát má jeden jednoduchý nástroj, jak řidičům naznačit, co je ještě přijatelná cena a co již ne. Stát je majitelem státního distributora paliv Čepro. Ten vedle jiného provozuje i dvě stovky čerpacích stanic. Euro je celé republice. Z hlediska počtu stanic je to trojka na trhu, z hlediska prodejů čtyřka to opravdu není jedno lokální pumpa při místním zemědělském družstvu již na počátku agrese Vladimira Putina proti Ukrajině, která byla doprovázena energetickou válkou proti Evropě, si stát mohl ohlídat svého distributora, aby k nevyhnutelně zvýšeným cenám dával přiměřenou marži. Zjevně to nedělal, protože na počátku války patřila nafta euro omylu spíše k těm dražším. Byť pak koncem března zase zázračně cena klesla. Ani v dalších měsících se na této politice nic moc nezměnilo. To má jistě příjemné důsledky pro státní firmu Čepro, která za minulý rok po zdanění vytvořila zisk za bezmála dvě miliardy. Ale tak je to, má své náklady. Stejně jako minulé jaro ani nyní se řidiči nemají čeho chytit. Co je vlastně přiměřená cena a že v září bude mít ministerstvo analýzu srpnových cen, to jim věru není moc platné. Tankovat potřebují nyní. I z pohledu ekonomie by hráč se stabilní cenou pohonných hmot a přiměřenou přirážkou měl smysl. Ukotvoval by tím inflaci, tentokrát tu s vůní benzinu. Z neznámých důvodů se stát ale neustále pokouší o mnohem složitější a nakonec neúčinnější postupy. Hned na počátku Putinovy agrese vyhlásil například zrušení povinného přimíchávání biosložky do paliv, což ovšem nemělo absolutně žádný efekt, protože všechny jiné alternativy, jak plnit ekologické regule, jsou dražší. Málokomu také pomohlo zrušení silniční daně, protože to se týkalo jen podnikatelů. A pramálo účinné je i byrokratické monitorování marží pumpařů, i když mnohem důležitějším cenu tvůrcem jsou rafinérie. Je to škoda, už rok jsme mohli jezdit v každém kraji okolo pár totemů státních pump, které by redukovali naši nejistotu. Asi by na nich stále nesvítily cenovky, které by se nám zcela líbily, ale měli bychom jistotu, že toto je plus - férová cena za naftu a benzin.