Když v únoru letošního roku vystoupil náčelník generálního štábu Karel Řehka s opatrným upozorněním, že se zrušením povinné vojenské služby byly zrušeny i odvody, což znesnadňuje generování potřebných záloh. Setkal se s řadou negativních ohlasů. Pobouření některých opozičních politiků vyvolalo zejména jeho vyjádření, že třeba zvažovat nějakou formu povinné či dobrovolné služby. Jakoby se z veřejného povědomí vytratilo, že zrušením povinné vojenské služby nebyla zrušena branná povinnost. Skutečnost, že nárok užívat si ve svobodě blahobytu je vyvážen povinností bránit svou vlast a způsob života v ní si dnes příliš velká část populace jaksi nepřipouští. Zhoršující se bezpečnostní situace v Evropě vyvolaná ruskou agresí vůči Ukrajině a nároky Ruska na znovu ovládnutí teritoria bývalého socialistického tábora, nám nutnost posílení naší armády opět postavilo před oči. O povinné vojenské službě se nyní diskutuje nejen u nás, ale i v dalších evropských zemích včetně Francie a Německa. Lotyši a Švédové již tuto povinnost zavedli. Britský premiér Rishi Sunak, který v květnu vyhlásil termín voleb jako jeden z klíčových bodů volebního programu konzervativní strany, představil požadavek na zavedení povinné vojenské služby. Čím to, že u nás je toto téma téměř tabu? Opravdu jsme se jako národ nedokázali poučit z historie? Vždyť podobné věci řešili lidé už od pradávna v antice. Slavný aténský politik Petr Nykles ve své řeči napadl i my v Peloponés, kde válce o sparťanech říká, že cituji při výchově snaží se o ni dojíti možnosti lopotným čepováním hned od mlada. My sice žijeme nespoutaně, ale s nemenší odvahou se ubíráme do zápasu podnikaných s rovnými stěnami. Konec citátu. Znělo to trochu jako chvástání, protože jak víme, demokratické Atény v této válce prohráli. Tehdy ovšem jim bylo jasné, že bránit svou vlast je hlavní občanskou povinností. Dnes si to zejména mladí lidé neuvědomují. Součástí povinné vojenské služby v demokratickém Československu byl nejen výcvik v dovednostech potřebných pro válku, ale i výchova a vzdělávání branců k vlastenectví, k řádnému životu. Můj otec si občas pochvaloval, jak se teprve na vojně naučil skládat svoje šaty, pečovat o své věci a dodržovat denní řád. Komunisté využívali tuto službu zejména k ideologické indoktrinaci. V demokratických státech by tato služba měla přispívat ke vzdělávání, k demokratickému občanství, založenému nikoli na stranických ideologií, ale na platných ústavních hodnotách apod.. Britský premiér zdůvodňuje svůj záměr cituji občanství s sebou nese povinnosti i práva. Být Britem znamená víc než jen stát ve frontě u pasové kontroly. Konec citátu. Pravda, v Británii nejspíš. Povinnou vojenskou službu v dohledné době nezavedou, protože Rishi Sunak se svými konzervativci pravděpodobně volby prohraje, a protože jeho země již dnes disponuje jednou z největších armád v Evropě a občané se necítí být ohroženi. Mohou si tedy dovolit žít nespoutaně jako kdysi Atéňané. My Češi jsme na tom opačně a měli bychom se tedy na tuto alternativu začít připravovat, pokud nám osud naší vlasti není už zcela lhostejný.