Když čert, že Meloniová před více než rokem nastupovala do premiérského úřadu, budila mezi evropskými lídry více obav než nadějí. V čele své strany bratři Itálie, jejíž mnozí čelní členové dávají najevo nostalgii po Mussolini iowských časech. Soutěžila se šéfem podobně laděné strany Liga Matteem Salvinim v kritice všeho, co se dá onálepkovat pojmem Brusel. Starost, že se Itálie, která po Německu a Francii představuje třetí největší ekonomiku EU, bude v sedmadvacítce chovat podobně jako Orbán Maďarsko, se však nenaplnily. Giorgia Meloniová se v praktické politice začala chovat spíše pragmaticky a navíc se na rozdíl od Salviniho, který se neváhal producírovat po Moskvě v tričku s fotografií ruského vládce Vladimira Putina, jasně vymezila vůči agresi proti Ukrajině od října předloňského roku, co zasedá v premiérském palác. Velký díl na byla i na sebevědomí, kterému odpovídají i její letošní plány. Pověsti Itálie má napomoci předsednictví v čele skupiny nejrozvinutějších zemí G7, která si v červnu v právě v Itálii připomene půl století své existence. Aby uspěla mezi lídry prestižní sedmičky, bude potřebovat spojence, kterými se asi nestane Francie, která ještě nedávno sázela na předchůdce Meloniová Maria Draghiho a srdečnější vztahy si nevybudovala ani se spolkovým kancléřem Olafem Scholzem. Překvapivě spřízněnou duši našla italská premiérka ve svém britském kolegovi a zdejším. Jsem na kovy, takže jejich tisková oddělení nešetří fotografiemi, z nichž vyzařuje vzájemné porozumění dané podobným věkem či starostmi o podobně staré dcery, ale například i tím, že vlády obou zemí, jedna ostrovní a druhá poloostrovní, naléhavě potřebují řešit problémy s přistěhovalci. Jak už to v politice chodívá, ke sblížení mají Meloniová a Sunak důvody, které sice nejsou shodné, ale vzájemně se doplňují. Italské premiérce, jak už bylo řečeno, se hodí blízká duše ve skupině G7 a předsedu vlády jejího veličenstva zase těší, že v obtížné manévrování po Brexitu najde porozumění v jedné z klíčových zemí EU. Zahraničněpolitické ambice malosériové se opírají o solidní vedení její strany v průzkumech. A to je i důvodem velkých plánů na domácí scéně. Největší rozruch vyvolal plán ústavních změn, jejichž klíčovým prvkem je bonus pro stranu, která získá ve volbách nejvíce hlasů a díky němuž by dostala 55 procentní většinu v parlamentu. Deklarovaným cílem je dát italským vládám, které se v posledních letech průměru dožívají dvou let, potřebnou stabilitu. Podle konkurentů Melania nové by však takto dostala silnou mocenskou pozici strana, která by ve volbách získala třeba jen 25 % hlasů. Naplnit velké ambice nemusí být pro italskou premiérku vůbec snadné. V zahraničí může oslabit. Pokud toryové ho Rishiho Sunaka letos prohrají britské volby a doma její plány ústavních změn musí získat podporu dvou třetin zákonodárců, tedy i těch, kteří se těchto změn obávají.