Když se představitelé dvou zemí ujišťují o vzájemné podpoře, často je to součástí tak říkajíc diplomatické rutiny. V případě poslední cesty japonského premiéra funkci jak zvýšit i za americkým prezidentem Joem Bidenem se o rutině mluvit nedá. Současné vztahy názorně dokumentují, jak velkou proměnu v posledních takřka 80 letech prodělali a jak je formují aktuální hrozby v regionu, kterému je v 21. století přisuzován globálně strategický význam. Na konci druhé světové války nemohlo být o normálních vztazích mezi vítěznou mocností, tedy Spojenými státy, a poraženou mocností, která válku v Pacifiku rozpoutala, tedy Japonskem ani řeči. Washington Tokiu naordinoval demokratickou ústavu s pojistkou omezení branných sil, které se ani nesměli nazývat armádou. Soupeření východu a západu za studené války obě země před 70 lety sblížilo do té míry, že se Japonsko mohlo začít spoléhat na americký jaderný deštník. Podobně jako v Evropě odsunul rozpad Sovětského svazu a jím ovládané oblouku bezpečnostní starosti do pozadí, ale vývoj v posledních letech je vrátil do první politické řady. Proto byl jistě pozoruhodný třísly, že se v rámci amerického kosmického programu má dostat na Měsíc japonský astronaut a že ve Washingtonu byla podepsána sedmdesátka bilaterálních dohod. Největší pozornost však patřila úvahám, jak adaptovat vztahy v oblasti bezpečnosti, aby dokázali čelit kombinaci aktuálních hrozeb. Tu představuje expanzivní politika Číny v jihovýchodní Asii vůči jejím ostrovním sousedům, jako třeba Filipínám a Tchaj-wanu. Zvláště vytrvalé zbrojení Severní Koreje, která dnes disponuje vlastním jaderným a raketovým arzenálem, a v neposlední řadě dopady putinovské agrese vůči Ukrajině. Nejnápadnější vývoj prodělávají ozbrojené síly a Polska, kde už se striktně nemluví o jejich úloze při územní obraně, ale mnohem častěji o potřebě připravit je na bezpečnostní spolupráci s dalšími zeměmi. V regionu. Je tu patrné navyšování dlouho omezeného obranného rozpočtu, který má dosáhnout podobně jako u členů NATO během pěti následujících let dvou % HDP. Modernizace ozbrojených sil zahrnuje i nákup nejmodernějších amerických stíhacích bombardérů F-35 nebo přeměnu bojového plavidla JS Gaga, vyvinutého původně jako nosič vrtulníku, na první plnohodnotnou japonskou letadlovou loď od konce druhé světové války. Současně s tím Japonsko rozšiřuje záběr své bezpečnostní politiky, která se dnes neomezuje na nejbližší okolí, kde existuje trojstranná dohoda, na níž se podílí kromě Spojených států Jižní Korea a i čtyřstranná spolupráce se Spojenými státy, Austrálií a Indií zahrnující oblast Indové Pacifiku. Nelze však přehlédnout výraznou nejistotu, jaká by mohla být bezpečnostní politika Spojených států, pokud by se v lednu příštího roku vrátil do Bílého domu Donald Trump.