Takto byly bony jen na našich vlnách. No a teď už otevíráme slíbenou výživovou poradnu. V našem studiu už je dietní sestra Jaroslava krajíc Berková. Dobrý den. Dobrý den. Tak ještě stále máme období půstu. Já jsem tak trochu zpytovala svědomí. Moc ten půst? Já osobně ne. Dodržuji. Mám se stydět nebo jak mám začít lépe žít? Co mám dělat? No, abych to napravila.

Rychlosti. Tito se žít s láskou. A napravil jste to já úplně všechno. A co se týče jídla, tak může být i láska k jídlu. A i církev uznává dva veliké půsty na Popeleční středu, na Velký pátek a na Velký pátek to není jenom, že bychom se měli držet půst jako ze smutku, ale je to i proto, abychom si i jakoby uvědomili, že existuje na světě utrpení. A máme-li hlad, mi to tak vnímáme jako intenzivněji vůbec, když se nejí, i když se drží jakýkoliv půst, tak to člověku jaksi lehčeji myslí, protože tělo najíždí na nejrůznější organismy a teda mechanismy a nejsme zatížil m trávením. Nicméně nicméně jídlo je nastavený tak přírodou, že nám přináší radost nebo mělo by nám přinášet. Erat potvrzuji a je to tak správně a je to, je to potěšení, ale současně jako, protože nežijeme v přírodě, abychom teda snědli, co jsme našli a bylo to tam nastavený tak jako automaticky jako u všech živočichů, tak nad tím musíme trošku přemýšlet. A jak se nám blíží ty Velikonoce a půst, tak to radostné si lidé zavedli tak jakoby spontánně. Takže Velký pátek, půst a tam bychom neměli jíst nic vod vajíček, nic vod masa. A nic pod uzenin. To zdůrazňuji, proboha. Uzeniny také smrdí masem a měli bychom jíst jednou za den možná dvě doplňková jídla a měli bychom jíst ovoce. Není to nic proti ničemu a myslím si, že jeden den takový odlehčovací organismus zaznamená spíš s radostí, než aby mu jakkoli škodil. A potom jsou takové tradiční jídla, třeba já nevím, jidášky na Škaredou středou.

Zelené. Ve čtvrtek a pátek jsme řekli půst. No a pak už.