Jan Berger byl skvělým režisérem rozhlasových her a pohádek, ale také výborným autorem, dramatizátorem, překladatelem rozhlasových her z němčiny a polštiny, byl i vynikajícím pedagogem. Mezi herci, spolupracovníky a přáteli proslul svou profesionalitou, ale také originálním a vpravdě šťavnatým (nikoliv však obhroublým) jazykem svých vtipných průpovídek a glos.

Vystudoval klasické gymnázium v Brně. Jako dvacetiletý byl totálně nasazen. Po válce začal studovat Právnickou fakultu Masarykovy univerzity, zběhl však na brněnskou JAMU, kterou ukončil v roce 1951. Následovala práce režiséra i herce v několika oblastních divadlech – v Beskydském divadle v Novém Jičíně, ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, v Městském oblastním divadle v Mladé Boleslavi, kde realizoval řadu úspěšných představení, mezi něž patří např. Tylova Tvrdohlavá žena aneb Zamilovaný školní mládenec. Od 1. května 1960 byl zaměstnán jako režisér Hlavní redakce pro děti a mládež Čs. rozhlasu v Praze. Vedoucím režisérem byl tehdy v HRDM Miloslav Disman. Od počátku Bergrovy samostatné režijní práce bylo zřejmé, že v něm rozhlas získal režiséra, který si dokáže vytvořit vlastní, moderní režijní rukopis. Poté, co Miloslav Disman odešel do důchodu, stal se Jan Berger vedoucím režisérského oddělení HRDM, později převzal po Dismanovi i jeho dětský soubor - DRDS.

V 60. letech vytvořil Berger řadu nezapomenutelných inscenací. Natočil slavné hry pro mládež, např. Hrabě Monte Christo (1967) či čtyřdílnou rozhlasovou hru Tři mušketýři (1969). Z her pro dospělé jmenujme alespoň Černý proud (1968), hru japonského autora Yamamoty Teria Legenda o rybáři a víle, baladické podobenství o věčnosti života, která se dočkala reprízy i počátkem 3. tisíciletí.

K nejzdařilejším a nejpočetnějším Bergrovým režijním dílům patří rozhlasové pohádky. Natočil celou řadu dramatizovaných „velkých pohádek“, které už po desetiletí patří ke každému nedělnímu odpoledni, bezpočet drobnějších pohádek - dramatizovaných i těch „pouze“ vyprávěných, např. s Karlem Högerem Malou vánoční Ludvíka Aškenazyho (1966). Stal se, jak je uváděno v rozhlasových publikacích, „dvorním“ režisérem pohádek Marie Kubátové. Zároveň byl žádaným režisérem pro složitější publicistické a dokumentární pořady - připomeňme legendární Meteor apod.

V 70. letech, v období tzv. normalizace, v čase personálních čistek, byl z politických důvodů zbaven vedoucí funkce, zůstal však jako řadový režisér (dokonce přistoupil koncem roku 1974 k rozvázání pracovního poměru „dohodou“, k jeho odchodu z rozhlasu však nedošlo). V jeho režiích vznikají bravurní rozhlasové adaptace klasických pohádek: Bajaja (1963), O Ječmínkovi (1980), Princ Chocholouš (1979) atd. i inscenace rozhlasových her pro mládež.

Jan Berger je autorem i režisérem hry o životě a díle Michelangela Sonet tesaný do kamene (1988). Podle díla Charlese de Costera napsal dvoudílnou hru Zrozenci hvězd o lidovém hrdinovi a taškáři Ulenspieglovi (1983), dále Tábor ve skalách (1984) aj. Točil „verneovky“, pohádky bratří Čapků i pohádky klasické (Erben, Němcová, Andersen ad.).

V roce 1985 odešel J. Berger do důchodu, ale dál spolupracoval s rozhlasem externě jako režisér i jako sbormistr DRDS (do konce sezony 1989/1990). Od poloviny let osmdesátých až do své smrti režíroval mnoho pozoruhodných děl v produkci Českého rozhlasu 3 - Vltava, kupř. rozsáhlý dramatizovaný cyklus her D. L. Sayersové o životě Ježíše Krista s názvem Zrozen, aby byl králem (1990), realizoval původní hry českých autorů i dramatizace autorů světových (G. Green, G. K. Chesterton aj.). Řada rozhlasových děl, která nastudoval, získala nejrůznější ocenění domácí i mezinárodní. V roce 1989 byl Jan Berger jmenován zasloužilým umělcem.

O rok později se Jan Berger rozloučil s DRDS. „Dismančatům“ věnoval téměř dvě desítky let. Z mnoha z nich jsou dnes filmaři, divadelníci, pracovníci televize a rozhlasu. Na Jana Bergra vzpomínají s úctou a s úsměvem. Působil prý navenek drsně, ale legrace s ním byla veliká, na jeho legendární průpovídky nelze zapomenout. Režisér a herec Ondřej Kepka, bývalý člen DRDS, na něj vzpomínal v 22. čísle Týdeníku Rozhlas z roku 1996: „Pan Berger byl pro mne vždy symbolem profesionality s nesmírným nadhledem, klidem a neopakovatelným osobitým vtipem. S naprosto kamennou tváří dokázal říci anekdotu. Pokud chtěl, vždycky vás nějak nachytal. Myslel jsem, že uvedu některé jeho šprochy, ale jeho podání bylo natolik originální, že nesnese přepis na bezcitný papír.“

Během působení Jana Bergera v souboru vyrostli kromě citovaného Ondřeje Kepky mj. Markéta Hrubešová, Dana Morávková, Jiří Prager, Tereza Pergnerová, Tomáš Longa, Gabriela Osvaldová, Radim Špaček, Pavel Novák, Lenka Jansová, Daria Špačková, Kateřina Oujezdská, Jan Teplý ml., Jitka Ježková, Radek Valenta.

Jan Berger zemřel 23. dubna 1996 uprostřed práce, kterou miloval. Možná, že v režisérském nebi učí andělský chór správné výslovnosti, mučí tam anděly deseti všelijakými jazykolamy a šťavnatě a originálně hubuje ty méně šikovné. Nebo tam možná i vaří. Byl totiž také velikým gurmetem a vyhlášeným kuchařem.

Text: SRT, upraveno
Foto: archiv ČRo