Leonardo Plus
Mnoho dětí pláče, protože je nikdo neslyší. Nebuďte druhé naštvané dítě, radí rodičům lektorka z Nevýchova.cz
Leonardo Plus
Plus
Děti mají velkou touhu si s námi rozumět. To, že zlobí, odmlouvají a někdy dokonce máme pocit, že jsou zlé, je často jen neporozumění mezi námi, říká speciální pedagožka, učitelka, lektorka a zakladatelka portálu Nevýchova.cz Kateřina Králová. Podle ní dnes rodiče mají víc času zabývat se výchovou. „Zatímco starší generace měly pocit, že všechno nějak přirozeně zvládnou, tak současné maminky výchova zajímá, mají čas se vzdělávat, je spousta informací,“ srovnává.
Veronika Paroulková
Přepis epizody
-
Existuje nevychovatelné dítě? Jaké chyby často vůči našim potomkům děláme a proč? Většinou nefungují univerzální návody na výchovu a obecné poučky, jak na nějaký problém? To jsou otázky, na které budeme postupně v pořadu Leonardo. Plus odpovídat s Kateřinou Královou, speciální pedagožkou, učitelkou, lektorkou, zakladatelkou portálu ne výchova. CZ.
-
Leonardo.
-
Kateřina Králová se věnuje rodičům a dětem už 20 let. Mimo jiné vedla pobočku Fondu ohrožených dětí, kde předtím pracovala jako terénní sociální pracovník. Učila děti s mimořádným kognitivním nadáním, věnovala se dětem s ADHD a Aspergerovým syndromem, pracovala s postiženými anebo dokonce s dětmi v terminální fázi nemoci a bude hostem série pořadů, ve kterých se budeme věnovat vztahům s dětmi. Katko, dobrý den. Vítám vás. Dobrý den. Děkuji. Já se možná teď váhám, jestli zeptat jako první otázku na to, co vás vedlo vůbec zasvětit svůj život práci s dětmi, anebo jestli vůbec existují problémy s výchovou a ne výchovou. Tak se možná vyberte, čím začít. Tak já začnu tou první. Já mám děti moc ráda a hned vlastně po střední škole jsem se rozhodla studovat pedagogiku a na té cestě, než jsem teda přišla do praxe, ale i potom jsem se potkala s celou řadou jako silných příběhů, kdy my postupně tak jako docházelo, že děti mají velkou touhu se s námi rozumět, že takový ty věci, jako že zlobí nebo v odmlouvají nebo jsou, jako máme pocit někdy my dospělí si, že jsou zlí, takže to je často jenom jako neporozumění mezi námi. A čím víc jsem se do toho namáčela, tak tím víc. Mi přišlo důležitý to nějak říct nahlas, protože často to bylo jenom tak, že si ty dva světy nerozuměli. A nepochybuji o tom, že rodiče se tím trápili úplně stejně jako děti. No a když toto vidíte, tak si říkáte, to přece musí nějakých takto. Já si možná ta moje jako motivace, já prostě mám děti moc ráda a moc ráda jsem v jejich světě. No to já si tak když se člověk ale přece jenom z toho dětského světa vybere ten problémový, to znamená tam, kde vzniká nějaký nesoulad, tak určitě ta motivace je, že se snažíte to nějak řešit a pomáhat řešit. Ale zároveň je to přece jenom asi docela silné prostředí, které už chce i sílu té osobnosti, která se tomu věnuje, protože asi věřím, že třeba práce s nemocnými nebo opravdu už terminálně nemocným i postiženými dětmi musí být docela, ale už silná na psychiku.