Jak to vidí...

Politolog Petr Just: Československo mělo z hlediska vojenské strategie velmi nešťastný tvar. Neubránitelný!

Jak to vidí...

Dvojka

„Kdyby se Československo snažilo vojensky bránit takto nešťastně vytvarovanou republiku, s velkou pravděpodobností by pohořelo,“ parafrázuje Petr Just slova francouzského generála Pellého. V pořadu Jak to vidí… se politolog z Metropolitní univerzity Praha zamýšlí nad cestou, kterou za 30 let ušla samostatná ČR: Jaké je poselství československého příběhu? Jaké vize mají obě nezávislé republiky? A jak českou společnost ovlivní budoucí hlava státu? Poslechněte si celý rozhovor.
Petr Just, Zita Senková

2. ledna 2023, 08:30

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Před 30 lety vznikla samostatná ČR. Společný stát Čechů a Slováků přestal po 74 letech existovat. Pane Juste, co jsme jako národ za těch 30 let dokázali? Kam jsme se dostali, kam jsme se posunuli?
Tak když to vezmu čistě čistě politicky, tak posunuli jsme se do rodiny vyspělých zemí západní Evropy. Pokračovali jsme v trendu, který byl nastoupen po roce 989, trendu, který byl rámován těmi slovy zpátky do Evropy a obě nástupnické země, byť na Slovensku to bylo trošku jsem se za Kobernu, za škobrtnutím, tak do té Evropy ve smyslu té institucionální roviny západoevropské integrace se nakonec dostali dříve či později s většími či menšími problémy, ale jak do Severoatlantické aliance, tak do EU. Takže to by byla ta asi 1. 1. rovina, která souvisí nejenom s tou vnitřní politikou, ale i s nějakým s nějakým ukotvením v širších mezinárodních organizacích. Ale ta vnitřní politika je od toho neoddělitelná a to byla hlavní, která určovala, jestli se vůbec do té západní Evropy vrátíme nebo obecně do té Evropy vrátíme, jak se říkalo v listopadu 89. A ta vnitřní politika, přestože měla svoje vzestupy a pády, tak celkově můžeme charakterizovat ten vývoj jako pozitivní. Zakotvili se demokratické instituce, zakotvili se demokratické procedury, občané jsou aktivní v politickém společenském dění, občanská společnost rovněž aktivní, takže si myslím, že i přes občasné občasná negativa, která jsou přirozená u vývoje každé země, tak ten vývoj byl spíše pozitivní.
Jaké zásadní mezníky spatřujete na té třicetileté cestě?