Hovory

Vědec se vždy musí vrátit a zkusit to znovu, popisuje svou práci Macíčková Cahová

Hovory

Plus

To, že se člověk dokáže neustále vracet na začátek je podle vědkyně Hany Macíčkové Cahové základní predispozicí každého vědce. „Ve chvíli, kdy vás to zlomí, a to tak, že se k tomu už nemůžete vrátit, tak to asi není povolání pro vás,“ doplňuje vedoucí výzkumné skupiny zaměřené na chemickou biologii nukleových kyselin Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR.
Naděžda Hávová

10. října 2022, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Věda není rutina, každý den je jiný. Alespoň to říká náš dnešní host. Se svým týmem vyvíjí nové techniky, které by umožnily z nás zachytit tzv. čepičky ribonukleové kyseliny a ukázali nám, jak reagují v lidských buňkách. Když se to podaří, bude to naprostá senzace a dozvíme se třeba toho, jak buňky reagují na stresové podmínky. Ale k čemu je nám to dobré vědět? Tak to se dozvíme v následující necelé půlhodince. Ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
A naším hostem je dnes doktorka Hana Macíčková Cahová, která v pražském ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR vede vlastní výzkumnou skupinu zaměřenou na chemickou biologii nukleových kyselin. Dobrý den. Přeji. Dobrý den. Paní doktorko, já začnu alarm. Ony to jsou jakési malé molekuly, jak jsem se dozvěděla, které ale vědci znají už víc než 50 let. Původně předpokládali, že slouží k nějaké buněčné signalizaci v situacích, kdy je organismus vystavený stresu. To říkám velmi lapidárně, ale donedávna ještě vlastně vůbec netušili, jakým způsobem se na tomto buněčném poplachu podílejí.
Nevím, jestli úplně jsme to objasnili. Čeho my jsme si všimli, je to, že vlastně ty malé molekuly, které, jak jste správně řekla, už jsou známé více než 50 let, jsou součástí RNA. A protože my jako byl, vlastně pořád nechápeme ten alarm, který způsobí. Když si představíte, ráno vám zazvoní budík, tak už ho slyší. To je to, co to rozpozná ten alarm a a vzbudí vás to. Tady v buňkách vzniká nějaký alarm a my nevíme, co ho rozpozná. Co jsou ty uši té buňky, které na to budou reagovat. My jsme přišli na to, že se dostávají do RNA a vlastnit tam být, nějakým způsobem mohli potom dále fungovat a mohli bychom tak pochopit, jak teda ten alarm funguje. Ale ještě tam nejsme. Dobře.