Hovory
V malbách „mých prezidentů“ je vidět i naše kolektivní paměť, míní malíř Štech
Hovory
Plus
„Mám dlouhodobý zájem o témata, která někdo může vnímat jako klišé. A nešlo jen o prezidenty, pracoval jsem s více podobnými tématy, která nejsou nová a jsou třeba i hodně zprofanovaná. Ale přijde mi, že to jsou věci, které se s námi, jako se společností hodně pojí,“ vysvětluje malíř Adam Štech, mj. autor portrétů všech porevolučních prezidentů.
Petr Vizina
Přepis epizody
-
Svými obrazy zkoumá smysl publika pro humor a možná i náš vztah k tradici, zvlášť k té avantgardní. Ať už jde o kubismus nebo malíře Pabla Picassa. Alespoň takto si ho obrazy vykládám. Neuhýbá před současností. Zpodobnil bývalé české prezidenty i toho současného Havla, Klause, Zemana i Pavla. A taky popové hvězdy. Britskou zpěvačku týmy u in-house nebo francouzského spisovatele Michela u Welbeck. A o jakou hru s významy jde na obrazech malíře Adama Štecha při poslechu hovoru o umění a současnosti a svítá Petr Vizina.
-
Pane Štechu, vítejte. Dobrý den. Dobrý den. Děkuji za pozvání. Když se dívám na vaše prezidentské portréty, tak si říkám, že neexistuje všednější podívaná než portrét státníka, který visí všude. Co vás vedlo k tomu, abyste v tom pokračoval?
-
No tak to je dlouhodobý zájem právě o tyto témata, který vnímáme trošku jako šablonovitý nebo jako nějaký klišé. A nejedná se v mém případě jenom boj o prezidenty, ale pracoval jsem s vícero takovými motivy, který právě už jsou z nové, velmi třeba zprofanovaný a mně přijde, že to jsou zrovna věci, který se s námi jako nejvíc pojí, i když je třeba už nemusíme ani vnímat nebo je nemáme v oblibě, tak mám pocit, že to, že to naopak jako skýtá množství možností.
