Hovory

Tak holt nemám umytá okna, ale raději dětem vysvětlím, proč vůbec Vánoce slavíme, tvrdí lékařka a manažerka Charity Pipková

Hovory

Stránka pořadu

Plus

Lékařka a manažerka zahraničních projektů Charity Česká republika Lenka Pipková tvrdí, že jejím životním krédem je odvaha. Nebát se neznámého a dělat věci jinak, než očekává společnost. Smysluplné je jít za tím, co člověk cítí. Jinak než lidé ve městě prožívá i advent. „Hodně pomohlo, když jsme před několika lety odešli z Prahy. Život na vesnici je jiný, všechno je pomalejší, každý den jsme v přírodě, takže nás úplně shon města, když lidé pořád někam spěchají, míjí.“
Eva Hůlková

18. prosince 2022, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Hostem těchto hovorů je žena se širokým záběrem, s odborností lékařky z náručí mám i od rodiny a trochu s povahou dobrodruha, který se nebojí neznámého a s chutí poznávat jiné kultury. Lenka Pipková, manažerka zahraniční komunikace charity ČR domovem ve vesnici ve Frýdlantském výběžku, dosahem do širého světa, kde cítí potřebu pomoci. Co jsou její osobní adventní témata a co je podle ní smysluplný dárek? Zeptáme se právě teď. Od mikrofonu zdraví Eva Hůlková.
A do studia ČRo v Liberce zdravím Lenku Pipkovou. Paní doktorko, děkuji, že jste si pro nás udělala čas. Vítejte. Dobrý den. Děkuji za pozvání. Řekněte mi na úvod, jaký je váš osobní rodinný advent? Jestli jde mi o to, jestli jste našla cestu, jak prostě porazit ten stres a tlak, co se váže ke konci roku a nějak se ponořit do toho adventního času. Víte, jak se říká usebrat se jo. Já myslím, že se nám to docela daří. Myslím, že hodně pomohlo to, že jsme odešli z Prahy před několika lety. A přece jenom život na vesnici je jiný než ten život v Praze. Všechno je pomalejší. Jsme vlastně v podstatě každý den v přírodě, takže nás úplně takový ten shon toho města, ti lidi pořadníkem spěchají, je něco nestíhají, tak vlastně to nás míjí. A tím pádem je to snazší udržet nějakou takovou adventní jako atmosféru, pohodu a klid. A zároveň mám dvě malé děti, mám doma přímo v domě malou lesní školičku a i s těmi dětmi vlastně my se zabýváme hodně tím, co se děje v přírodě a jaký je cyklus toho roku, jak to lidé dřív historii prožívali. Takže se hodně vracíme k různým tradicím, které třeba už jsou zapomenuté a které ne. Jenom Mikuláše lénem. Chodíme třeba pochůzkou těch Lucií, pečeme Vrkoč.
Malé děti jsou otevřené všemu, že je to tak a je to. Je to prostě pro ně zábava a vlastně i taková ta snaha udělat ten advent nebo ty Vánoce pro ně jako skutečnými, něco tvořit, něco vyrábět, připomínat si, proč se vůbec vůbec ty Vánoce slaví a tak, tak to nejde prostě dělat rychle. No tak holt nejsou my ta okna, ale ale zato třeba jako s dětmi tvoříme hodně, takže je to, je to fajn.