Hovory

Deník je užitečný nástroj sebepoznání. A hlavně ho pište rukou, nabádá lektorka Nosková

Hovory

Plus

„Už jen myšlenka, že čtete tajné a soukromé zápisky, je lákavá a vzrušující. S tím ale souvisí i strach: Co když si právě váš deník někdo cizí za pár let nebo ještě dřív přečte?“ popisuje lektorka deníkových metod a vysokoškolská pedagožka Martina Nosková. Jak deník psát? Pro sebe, nebo pro ty, kteří ho jednou najdou? Nebo dokonce cíleně pro své děti?
Naděžda Hávová

4. března 2024, 22:05

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

Co hledáte?

Můj milý deníčku. No, nevím, jestli právě takto se dá začít psát do deníku, ale možná ano. Proč mají lidé vůbec nutkání si něco zaznamenávat a čtou to potom po sobě. A když si přečtou své záznamy staré 10, 15, 20 let, tak spíš se tomu smějí anebo trnou hrůzou, že to někdy někdo najde a přečte. Taky jestli jste si kdy psali deník anebo nepsali, je to jedno. Následující minuty vás snad budou zajímat. Ze studia ČRo Plus zdraví Naděžda Hávová.
A zdravím také Martinu Noskovou z institutu výzkumu inkluzivního vzdělávání Masarykovy univerzity v Brně a zároveň lektorku deníkových metod. Vítejte u nás.
Dobrý den. Dobrý den. Já vás zdravím. Já se přiznám, že miluji ta ji nyní deník Adriana moula. Je to knížka od britské autorky z Utahu Sandové. A podle toho, že se usmíváte, Martino, tak jste ji četla taky.