Host ve studiu

Mám pocit, že jsem dělal jen to, co se mi líbilo, říká držitel ceny Primus inter pares Ivan Škaloud

Host ve studiu

Mám pocit, že jsem dělal jen to, co se mi líbilo, říká držitel ceny Primus inter pares Ivan Škaloud
Stránka pořadu
Ivan Škaloud ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Hradec Králové

Pokračujeme v představování osobností oceněných výročními cenami města Hradec Králové. Cenu Primus inter pares, tedy První mezi rovnými, za dlouhodobý přínos hradecké kultuře a vedení legendárního hradeckého AC klubu, který v roce 1991 sám založil, získal neméně legendární Ivan Škaloud, kterému nikdo z pravidelných návštěvníků neřekl jinak než Ivánek. 
Jakub Schmidt

Přepis epizody

Přepis mluveného slova do textu je prováděn automatizovaným systémem a proto obsahuje mnoho nepřesností. Je určen pouze pro rychlou orientaci a vyhledávání. Nalezené výsledky vyhledávání jsou v přepisu zvýrazněny podbarvením.

  • Posloucháte ČRo Hradec Králové. No a v Dobrém ránu vlastně dnes budeme.

  • Pokračovat tak trošičku v představování oceněných osobností výročními cenami města Hradec Králové. Včera jsme tu měli Hradeckou múzu, zpěvačku Ivu Marešovou. Minulý týden jsme zase blahopřáli biochemikovi Jaroslavu Šabatovi k nejvyššímu ocenění. No a dnes dojde na cenu Primus interpreti, tedy první mezi rovnými, kterou za dlouhodobý přínos hradecké kultuře a vedení legendárního hradeckého AC klubu, který v roce 1991 sám taky založil, získal neméně legendární Ivan Škaloud, kterému nikdo z pravidelných návštěvníků neřekl jinak než Ivánek, vždycky gentleman s knírkem a motýlkem. Ivan Škaloud je teď hostem Dobrého rána ČRo Hradec Králové. Tak vás tady vítám. Dobrý den. Pane Škalouda. Tak blahopřejeme první řadě k tomu ocenění. No tak já velice děkuji a musím říct, že mě to nesmírně překvapilo. Navíc tuším, předevčírem jsem se dozvěděl, že to ta nominace byla opakována. To jsem vůbec netušil. A když tam byla čtena ta řada jmen osobností, které byly nominované, tak jsem si o některých přečetl, co všecko dokázali. A musím říct, že obdivuji práci třeba manželů Kottových nebo pana Jackson a nemluvě třeba o takových lidech jako Vlastimil Weiner za jeho celoživotní přínos. Takže být v takové společnosti, případně v té společnosti Ivy Marešové, která seděla v tomto křesle včera je to úžasné. Já myslím, že na Ivu ještě dojde v tom našem dnešním vyprávění, protože vy na ní určitě ještě taky vzpomenete. Ale já bych chtěl říct, když jste takto se vyjádřil o těch ostatních, že vy jste to také hodně dokázal. Vy jste vychoval mnoho generací studentů vlastní, kteří chodili k vám do toho klubu, do AC klubu v Hradci Králové. Je to pravda?

  • Dá se říci, že tam už začaly chodit děti těch původních lidí, kteří jí a CD otevírali. A ve mně stále jsou dva takové protichůdné pocity. Jednak jsem vlastně dělal jenom to, co se mně moc líbilo a co mě naplňovalo celých těch 31 roku. A na druhou stranu mě okolí přesvědčilo o tom, že to bylo velmi přínosné a že se to hodně lišilo od těch klubů, co co byli v těch divokých diskotékových 90. letech kolem.

Více z pořadu

Od nejnovějšího

Další epizody

Ostatní také poslouchají

Vybíráme z e-shopu Českého rozhlasu