Host Lucie Výborné
Seriály jsou moje obživa, Národní divadlo kotva a dabing noční můra, usmívá se herečka Preissová
Host Lucie Výborné
Radiožurnál
Přelomový školní rok 1989/1990 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. To je část anotace knihy herečky Martiny Preissové nazvané Mají v nebi skleničky? Jak ale říká v rozhovoru s moderátorem Vladimírem Kroce, knížka není tolik o sentimentu jako spíš o úsměvu a humoru. „Dvojakost dvou světů, naprostého venkova a městského života mezi uměním, toho jsem byla součástí a mezi tím jsem přebíhala,“ vypráví.
Vladimír Kroc
Přepis epizody
-
Hostem Radiožurnálu, pevně tomu věřím, bude herečka Martina Preissová. Zatím i nemůžu přivítat, protože na cestě, jak se slyšeli před chvílí v Zelené vlně, tak dnes doprava v Praze kolabuje. Využijí toho, že zatím jsem ve studiu sám a představím vám knížku, o které bych si rád s autorkou povídal. Jmenuje se mají v nebi skleničky s otazníkem. Je to něžně vtipná kniha malých příběhů z velké doby od známé herečky. Tady z přebalu čtu maminka má ambice, tatínek má maminku, housle a králíky. Děda malíř, děda vinař. Mají alespoň občas odpovědi na Marian činy, otázky. A pak je v Praze revoluce. Doba dělá kotrmelce a všichni dospělí je dělají spolu s ní. Praha je daleko, Rakousko blízko a najednou se do něj smí. Přelomový školní rok 89 90 zvídavýma očima malé holky z jihomoravské vinařské vesnice. No tak to bude hlavní téma našeho dnešního povídání s Martinou Preissovou. Jen co dorazí. A protože máme ještě chvilku času, tak vám přečtu, co o knížce napsal na přebal Taťjána Medvecká. Právě jsem dočetl knížku své kolegyně Martiny Preissové. Brečím jako malá holka a je mi hezky. Hřeje u srdce. Jako když do posloucháte koncert nebo když právě skončil krásný film. Události dětského i rodinného života před během i po listopadu 89 komentuje s úžasnou barvitostí, konkrétností, jímavostí, zároveň s velkým smyslem pro humor.
-
Host Radiožurnálu, posloucháte Radiožurnál. Naším dnešním hostem je herečka Martina Preissová. Dobrý den.
-
Dobrý den. Zdravím vás po telefonu, toho času v koloně. Rád vás slyším, ale ještě raději bych vás viděl. Za jak dlouho to vidíte vy?
